Bahá’u’lláhovy modlitby k půstu

Bahá’u’lláhovy modlitby k půstu

I. Toto je, ó můj Bože, první ze dní, ve kterých jsi Svým milovaným nařídil, aby dodržovali Půst. Prosím Tě při Tvém Já a při něm, který se postil z lásky k Tobě a pro Tvou spokojenost – a nikoli ze sobectví a tužeb, ani ze strachu před Tvým hněvem – a při Tvých nejdokonalejších jménech a nejvznešenějších přídomcích, abys očistil Své služebníky od lásky ke všemu vyjma Tebe a přiblížil je k Místu Úsvitu světel Tvé tváře a Sídlu trůnu Tvé jedinosti. Osviť jejich srdce, ó můj Bože, světlem Svého poznání a rozjasni jejich tváře paprsky Denice, která září z obzoru Tvé Vůle. Mocný jsi činit, co se Ti zlíbí. Není Boha kromě Tebe, nadevše Slavného, o jehož pomoc úpěnlivě prosí všichni lidé.
Pomož jim, ó můj Bože, aby Tě učinili vítězným a velebili Tvé Slovo. Dovol jim pak, aby byli jako ruce Tvé Věci mezi Tvými služebníky a učiň z nich zjevitele Tvého náboženství a Tvých znamení uprostřed lidstva takovým způsobem, aby se celý svět naplnil Tvou připomínkou a chválou a Tvými důkazy a svědectvími. Jsi, vpravdě, nadevše Štědrý, Nejvznešenější, Nejsilnější, Mocný a Milosrdný.

II. Ve Jménu Toho, kdo byl přislíben v Knihách Boha, Vševědoucího, se vším Obeznámeného! Nastaly postní dny, v nichž se postili ti služebníci, kteří krouží kolem Tvého trůnu a dosáhli Tvé přítomnosti. Rci: Ó Bože jmen a stvořiteli nebe a země! Snažně Tě prosím při Tvém Jménu, nadevše Slavný, abys přijal půst těch, kteří se postili z lásky k Tobě a kvůli Tvé spokojenosti a vykonali to, co jsi jim přikázal ve Tvých Knihách a Deskách. Úpěnlivě Tě při nich žádám, abys mi napomáhal při hlásání Tvé Věci a učinil mě neochvějným ve Tvé lásce, aby mé kroky neuklouzly kvůli ryku Tvých tvorů. Vpravdě, jsi mocný nade vším, co se Ti zlíbí. Není Boha krom Tebe, Křísitele, Všemohoucího, Nejštědřejšího, Dávného z Dnů. 

III. Chvála buď Tobě, ó Pane můj Bože! Dodržovali jsme Půst v souladu se Tvým příkazem a nyní ho porušujeme prostřednictvím Tvé lásky a spokojenosti. Rač přijmout, ó můj Bože, skutky, které jsme vykonali na Tvé stezce zcela kvůli Tvé kráse s našimi tvářemi upřenými ke Tvé Věci, oproštěni ode všeho krom Tebe.  Uděl pak Své odpuštění nám, našim předkům a všem, kteří uvěřili v Tebe a ve Tvá mocná znamení v tomto největším, tomto nejslavnějším Zjevení. Mocný jsi činit, co si přeješ. Jsi, vpravdě, Nejvznešenější, Všemohoucí, Nespoutaný.

IV. O můj Bože a můj Mistře! Vidíš mě mezi Svými tvory, kteří se proti Tobě vzbouřili  a prohřešili. Pokaždé, když je přizvu k oceánu Tvého poznání, jejich zavrhnutí Tvé Věci se zvyšuje a jejich odmítání Místa Úsvitu Tvé Vůle stoupá. Úpěnlivě Tě prosím, ó můj Bože, při těch, kteří se postili z lásky k Tobě a zhluboka se napili živých vod podvolení z rukou Tvé štědrosti, abys určil pro Své milované, kteří pod žárem slunce Tvých zkoušek přilnuli k lanu trpělivosti, všechno dobro, co jsi vypočítal ve Svých Knihách a Deskách. Sepiš pak pro ty, které postihla protivenství kvůli Tobě, odměnu těch, kteří podstoupili mučednickou smrt na stezce Tvé spokojenosti. Nadto na ně sešli, ó Pane, to, co potěší jejich srdce, utěší jejich oči a uchvátí jejich duše. Ty jsi, vpravdě, Nejmocnější, Nejvznešenější, Pomocník v nebezpečí, Vševědoucí, nadevše Moudrý.  

V. Pochválen buď, ó Bože můj Bože! V těchto dnech jsi nařídil Svým vyvoleným, Svým milovaným a Svým služebníkům, aby dodržovali Půst, který jsi učinil světlem pro lid Tvého království, stejně jako jsi učinil povinnou modlitbu žebříkem vzestupu pro ty, kteří uznávají Tvou jednotu. Úpěnlivě Tě prosím, ó můj Bože, při těchto dvou mocných pilířích, které jsi určil za slávu a poctu pro celé lidstvo, abys ochránil Své náboženství před zlovůlí bezbožných a pletichařením všech hříšníků.  Ó Pane, neskrývej světlo, které jsi zjevil Svou silou a všemohoucností. Pomáhej pak zástupy zřeného i nezřeného Svým příkazem a svrchovaností těm, kteří v Tebe opravdově věří. Není Boha krom Tebe, Všemohoucího, Nejmocnějšího. 

 
VI. Velebený jsi Ty, o Pane můj Bože! Snažně Tě žádám při těch, kterým jsi přikázal, aby dodržovali Půst pro Tvou lásku a spokojenost, kteří prokázali svou věrnost Tvému zákonu a řídili se Tvými verši a příkazy, a kteří porušili svůj půst a požívali blízkého přístupu k Tobě a patřili na Tvou tvář. Při Tvé slávě! Protože se obracejí ke dvoru Tvé spokojenosti, všechny jejich dny jsou dny postními. Kdyby je oslovila ústa Tvé vůle, řkouce: „Pro Mou krásu dodržujte půst, ó lidé, a nestanovujte hranice jeho trvání,“ přísahám při majestátu Tvé slávy, že každý z nich ho bude věrně dodržovat, zdrží se všeho, co poruší Tvůj zákon a budou tak činit, dokud Ti neodevzdají své duše , neboť okusili sladkosti Tvého volání a opojili se Tvou připomínkou a chválou a slovy vycházejícími ze rtů Tvého příkazu.
 Snažně Tě žádám, ó Pane, při Tobě, Vznešeném, Nejvyšším, a při Tvém Pozdějším Projevu, skrze nějž se království jmen a panství přídomků prudce otřáslo a obyvatelé země a nebe se opájeli a všichni, kdož dlí v říších Zjevení a stvoření se zachvěli vyjma těch, kteří se půstem zdrželi všeho, co se příčí Tvé spokojenosti a zdržovali se toho, aby se obraceli k čemukoli kromě Tebe, zahrň nás mezi ně a sepiš naše jména na Desku, na niž jsi vepsal jejich jména. Ó Bože, skrze divy Tvé moci a znamení Tvé svrchovanosti a velkoleposti jsi vyslal jejich jména z moře Svých jmen a stvořil jsi jejich vnitřní podstaty ze substance Své lásky a jejich nejniternější bytosti z ducha Své Věci. Jim patří znovushledání, po kterém nepřijde odloučení, blízkost, která nepozná vzdálenosti a věčnost, která nemá konce. Vpravdě, to jsou služebníci, kteří o Tobě vždy vyprávějí, kteří kolem Tebe navěky krouží a kteří zbožně obcházejí svatostánek Tvé přítomnosti a Kábu znovushledání s Tebou. Určil jsi,  ó můj Bože, že mezi nimi a Tebou není rozdílu, kromě toho, že když oni patří na světla Tvé tváře, upínají k Tobě své obličeje a padají na tvář před Tvou krásou, podvoleni Tvé velikosti a oproštěni ode všech věcí krom Tebe.
Postili jsme se tento den, ó můj Pane, z Tvého příkazu a Tvého nařízení v souladu s tím, co jsi zjevil ve Své jasné Knize. Odepřeli jsme svým duším vášeň a všechno, co si protivíš, až se den nachýlil ke konci a nastal čas, abychom přerušili Půst. Snažně Tě tedy prosím, ó Touho srdcí vroucích milenců a Milovaný duší těch, kdož jsou obdařeni porozuměním, ó Uchvácení hrudí těch, kteří po Tobě dychtí a Předmětu tužby těch, kteří Tě hledají, abys nám dal vznášet se v ovzduší Tvé blízkosti a nebi Tvé přítomnosti, a přijal od nás, co jsme vykonali na stezce Tvé lásky a spokojenosti. Připiš pak naše jména k těm, kteří  uznali Tvou jedinost a dosvědčili Tvou jednotu a kteří se pokořili před důkazy Tvého majestátu a znameními Tvé velkoleposti, těm, kteří vyhledali útočiště ve Tvé blízkosti a vyhledávali úkryt v Tobě, kteří vynakládali své životy ve své dychtivosti se s Tebou setkat a dosáhnout dvora Tvé přítomnosti, a kteří odhodili svět za záda  z lásky k Tobě a přetrhali všechna pouta se vším kromě Tebe v dychtivosti se k Tobě přiblížit. To jsou služebníci, jejichž srdce roztála ve vroucí touze po Tvé kráse při zmínění Tvého jména, jejichž oči jsou zality slzami v jejich horlivosti Tě nalézt a vstoupit na posvátné místo Tvého dvora.   
 Toto je, ó můj Pane, můj jazyk, který dosvědčuje Tvou jednotu a nesrovnatelnost, mé oko, které patří na sídlo Tvé štědrosti a mnohačetných darů a mé ucho, které je připraveno naslouchat Tvému zavolání a promluvě, neboť jsem ujištěn o tom, ó můj Bože, že jsi určil slova vycházející z úst Tvé vůle za nevyčerpatelná, a jim vždy naslouchají uši, které jsi posvětil, aby slyšely Tvá slova a verše. A toto jsou mé ruce, ó můj Pane, pozvednuté k nebi Tvé přízně a něžného milosrdenství. Odeženeš pak tohoto ubožáka, který si k sobě nevzal žádného milovaného vyjma Tebe, žádného dárce kromě Tebe, ani jiného krále než Tebe, žádný úkryt než ve stínu Tvého milosrdenství a žádné útočiště než před Tvou branou, kterou jsi otevřel všem, kteří dlí ve Tvém nebi a na Tvé zemi? Nikoli, při Tvé slávě! Jsem ten, jehož důvěra ve Tvou milující laskavost zůstane nezdolná, i kdybys mě sužoval  strázněmi, jak jen potrvá Tvé panství; a kdyby se mě kdokoli na tebe optal, každý úd mého těla by provolával: „On je milován ve Svých činech a poslouchán ve Svém nařízení, milosrdný ve Své přirozenosti a soucitný ke Svým tvorům!“   
 Tvá moc je mi svědkem, ó Draze Milovaný srdcí těch, kteří po Tobě dychtí, kdybys mě odehnal od Svých dveří a zanechal mě mečům tyranů mezi Tvými služebníky a holím bezbožníků mezi Tvými tvory, a kdyby se mě na Tebe někdo optal, přesto by každý vlas mého těla prohlašoval: „On je, v pravdě, Nejmilovanější světů, On je Nejštědřejší, On je Vždy Stálý! Přibližuje mě k Sobě a zároveň se ode mne vzdaluje, uděluje mi Svůj svatostánek, zatímco mě zbavuje Své přítomnosti. Nikoho nepokládám za milosrdnějšího než je On, skrze nějž jsem se stal nezávislým na všem kromě Něj a byl jsem pozvednut nade vše  kromě Něj Samého.“
 Dobře se povede tomu, ó můj Bože, koho jsi natolik obohatil, že není závislý na královstvích země a nebe. Bohatý je ten, kdo se pevně držel lana Tvého bohatství, je povolný před Tvou tváří a pro kterého Ty postačuješ nade všechny věci. Chudý je ten, kdo se bez Tebe obešel, nadouval se před Tebou pýchou, odvrátil se od Tvé přítomnosti a neuvěřil ve Tvá znamení. Dovol mi pak, ó můj Bože a můj Milovaný, abych byl započítán k těm, se kterými vánky Tvé vůle pohybují, jak se jim zamane, a nikoli k těm, kterými vítr sobectví a vášně lomcuje a vede, jak se mu zlíbí. Není Boha krom Tebe, Všemocného, Vznešeného, Nejštědřejšího.
 Všechna sláva budiž Tobě, ó můj Bože, neboť jsi mi milostivě umožnil, abych se postil během tohoto měsíce, který jsi spojil se Svým Jménem, Nejvznešenější, a pojmenoval ‘Alá (Vznešenost). Přikázal jsi, aby se v něm Tví služebníci a Tvůj lid postili, a snažili se tak k Tobě více přiblížit. Dny a měsíce v roce vyvrcholily Půstem, stejně jako první měsíc začal Tvým Jménem, Bahá, aby všichni mohli dosvědčovat, že Ty jsi První a Poslední, Projevený a Skrytý a byli pevně ujištěni, že sláva všech jmen je udělena pouze slávou Tvé Věci a slovem vysloveným Tvou vůlí a zjeveným prostřednictvím Tvého záměru. Určil jsi, aby byl tento měsíc připomínkou a poctou od Tebe a znamením Tvé přítomnosti mezi nimi, aby nezapomněli na Tvou velkolepost a majestát, Tvou svrchovanost a slávu a aby byli pevně ujištěni, že jsi odnepaměti vždy byl a navždy budeš Vládcem celého stvoření. Nic stvořeného v nebesích nebo na zemi Ti nemůže zabránit ve Tvém vládnutí, ani Ti nikdo nemůže v říších Zjevení a stvoření znemožnit splnit Tvůj záměr.
 Snažně Tě žádám, ó můj Bože, při Tvém jménu, kterým všechna příbuzenstva na Zemi zanaříkala, kromě těch, která jsi zaštítil Svou bezpečnou ochranou a poskytl jim útočiště ve stínu Svého všepřevyšujícího milosrdenství, abys nás učinil tak pevnými ve Tvé Věci a neochvějnými ve Tvé lásce, že kdyby Tví služebníci proti Tobě povstali a Tvůj lid se od Tebe odvrátil, a na zemi by nezůstalo nikoho, aby vzýval Tvé jméno nebo upíral svou tvář ke svatostánku rozmlouvání s Tebou a ke Kábě Tvé svatosti, i přesto bych samojediný a osamocený povstal, abych získal Tvé Věci vítězství, velebil Tvé slovo, prohlašoval Tvou svrchovanost a oslavoval Tvé vznešené Já. A to, ó Pane, i přesto, že pokaždé, když se Tě odvážím vychvalovat jakýmkoli jménem, jsem naplněn zmatkem, neboť jsem si plně vědom toho, že všechny Tvé vznešené přídomky a všechna nejdokonalejší jména, která s Tebou spojuji a kterými Tě ve Tvé svaté přítomnosti úpěnlivě prosím, neodrážejí nic než rozsah mého vlastního porozumění, jelikož kdykoli považuji nějaké jméno za chvályhodné, uvádím ho do spojitosti s Tebou.
 Nezměřitelně povznesený je Tvůj opravdový stav nad popsání či poznání kohokoli kromě Tebe a posvěcen jsi nad oslavování Tvých tvorů a chválu Tvých služebníků v jejich pokusech k Tobě vystoupit. Ať od Tvých služebníků vychází cokoli, je to omezeno omezeními jich samotných a vytvořeno jejich vlastními planými přeludy a představami.
 Běda, běda, ó můj Milovaný, pro mou neschopnost Tě patřičně chválit a pro mé prohřešky během Tvých dní! Pozdravím-li Tě nadšeně, ó můj Bože, jako Toho, kdo zná všechny věci, snadno chápu, že kdybys ukázal na němou skálu jediným prstem Své vůle, umožnil bys jí, aby odhalila poznání všech minulých a budoucích věků; a když Tě vychválím jako Všemohoucího, zjišťuji, že jediné slovo vycházející z úst Tvého záměru postačí k tomu, aby prudce otřáslo nebesy i zemí.
 Tvá sláva je mi svědkem, ó Milovaný všech, kteří Tě uznávají, pokud by se jakémukoli učenému člověku nepodařilo dosvědčit svou nevědomost před zjeveními Tvého poznání, byl by pokládán za nejnevědomějšího ze Tvého lidu; a pokud by jakýkoli mocný člověk odmítl připustit svou slabost před důkazy Tvé moci, byl by považován za nejslabšího a nejnedbalejšího ze Tvých tvorů. Jsem-li srozuměn a ujištěn o tom, že je tomu tak, jak Tě mohu vynášet nebo popisovat a chválit Tě?  Protože znám svou slabost, tudíž jsem si pospíšil k útočišti Tvé síly; a protože si uvědomuji svou chudobu, vyhledával jsem úkryt ve stínu Tvého bohatství; a protože rozpoznávám svou bezmocnost, pozvedl jsem se, abych stál před svatostánkem Tvém moci a síly. Odvrhneš tohoto chudáka poté, co si nevzal za pomocníka nikoho než Tebe, nebo odeženeš tohoto cizince poté, co přišel na to, že jeho opravdovým milovaným není nikdo kromě Tebe?
 Znáš všechno, co je ve mně, ó Pane, avšak já neznám, co je v Tobě. Měj se mnou tedy slitování Svou milující prozřetelností a vnukni mi to, co dodá pokoj mému srdci během Tvých dní a klid mé duši prostřednictvím zjevení Tvé posvátné přítomnosti. Všechny stvořené věci byly osvíceny nádherou světel Tvé tváře, ó Pane, a obyvatelé země a nebe zářivě svítí kvůli projevům Tvého neporovnatelného majestátu takovým způsobem, že nespatřuji nic, aniž bych v tom nejdříve nespatřoval zjevení Tebe Sama, zjevení, které je skryto zraku těch ze Tvých služebníků, kteří tvrdě spí.
 Nepřipravuj mě, ó můj Pane, o Svou milost, která obklopila všechny říše existence, ať viditelné či neviditelné. Zůstaneš snad daleko vzdálen, ó můj Bože, poté, co jsi přizval všechno lidstvo, aby se navrátilo a přiblížilo k Tobě a vyzval je, aby se pevně drželo Tvého lana? Odvrhneš mě, ó můj Milovaný, i když jsi ve Své neporušitelné Knize a ve Svých úžasných verších přislíbil, že shromáždíš všechny ty, kdo po Tobě dychtí v pavilónu Tvé milostivé prozřetelnosti a ty, kteří po Tobě touží ve stínu Tvé štědré přízně, a ty, kteří tě hledají pod baldachýnem Tvého milosrdenství a milující laskavosti?
 Přísahám při Tvé moci, ó můj Bože, že mé nářky ve mně zastavily srdce, a jeho steny vyrvaly otěže z mých rukou! Kdykoli se uklidňuji a těším svou duši zázraky Tvého milosrdenství, znameními Tvé milostivé prozřetelnosti a důkazy Tvé štědrosti, chvěji se před projevy Tvé spravedlnosti a znameními Tvého hněvu. Uznávám, že jsi znám těmito dvěma jmény a popisován těmito dvěma přídomky, a přesto Ti nezáleží na tom, zda-li jsi vzýván Tvým jménem Vždy Odpouštějící, nebo Tvým jménem Rozhněvaný. Při Tvé slávě, kdyby nebylo mého poznání, že Tvé milosrdenství překonává všechny věci, údy mého těla by přestaly existovat, má skutečnost by vyhasla a mé vnitřní bytí by bylo uvrženo do naprosté nicoty. Avšak když spatřuji, že Tvá milost obklopuje všechny věci a Tvé milosrdenství objímá celé stvoření, dostává se mé duši a mému nejvnitřnějšímu bytí plného ujištění.
 Běda, běda, ó můj Bože, pro věci, které mi unikly ve Tvých dnech, a znovu běda, běda, ó Touho mého srdce, kvůli tomu, co jsem neudělal při službě a poslušnosti k Tobě během těchto dní, jimž podobným oči Tvých vyvolených a těch, kterým důvěřuješ, nebyly nikdy svědky! Úpěnlivě Tě prosím, ó můj Pane, při Tobě Samém a při Projevu Tvé Věci, který je usazen na trůnu Tvého milosrdenství, utvrď mě ve Tvé službě a spokojenosti. Střez mě pak před těmi, kteří se od Tebe odvrátili a neuvěřili ve Tvé verše, kteří popřeli Tvou pravdu, vzdorovali Tvým důkazům a porušili Tvou Smlouvu a závěť.
 Všechna chvála, ó Pane můj Bože, budiž Tomu, kdo je Projevem Tvé Podstaty, Rozbřeskem Tvé jedinosti, Dolem Tvého poznání, Zdrojem Tvého Zjevení, Klenotnicí Tvého vnuknutí, Sídlem Tvé svrchovanosti a Místem Úsvitu Tvého Božství – Ten, kdo je Prvotním Bodem, Nejvznešenější Tváří, Odvěkým Kořenem a Křísitelem národů; a sláva buď tomu, kdo byl první2, který v Něho a v Jeho verše uvěřil, jehož jsi učinil trůnem pro nadvládu Tvého vznešeného Slova, středobodem projevu Tvých nejdokonalejších jmen, rozbřeskem záře Slunce Tvé prozřetelnosti, místem úsvitu pro objevení se Tvých jmen a přídomků a pokladnicí perel Tvé moudrosti a Tvých přikázání. A veškerá čest budiž tomu , který byl posledním, kdo k Němu přišel, jehož příchod byl jako Jeho příchod a Tvůj projev v něm  jako Tvůj projev v Něm , vyjma toho, že on byl osvícen světly Jeho tváře a padal před Ním na tvář a dosvědčoval o své službě Jemu; a sláva buď těm, kteří byli umučeni na Jeho stezce a kteří obětovali své životy z lásky k Jeho kráse.
 Dosvědčujeme, ó můj Bože, že to jsou služebníci, kteří uvěřili v Tebe a Tvá znamení, kteří vyhledávali svatostánek Tvé přítomnosti a obrátili se ke Tvé tváři, kteří upřeli své tváře ke dvoru Tvé blízkosti a kráčeli po stezce Tvé spokojenosti, kteří Tě uctívali podle Tvého přání a odpoutali se ode všeho krom Tebe. Ó Pane, uděl jejich duchu a jejich tělům ve všech časech díl ze zázraků Tvého všeobklopujícího milosrdenství. Jsi, vpravdě, mocný, abys činil, co se Ti zlíbí. Není Boha vyjma Tebe, Všemohoucího, nadevše Slavného, o jehož pomoc úpěnlivě prosí všichni lidé.      
 Snažně Tě žádám, ó Pane, při Něm a při nich a při Tom, jehož jsi ustanovil na trůnu Své Víry a dal, aby zastínil všechny, kdo přebývají v nebi a na zemi, abys nás očistil od našich prohřešků, abys pro nás určil stolec pravdy ve Tvé přítomnosti a dal, abychom se družili s těmi, kterým protivenství světa a jeho neštěstí nezabránila, aby se k Tobě obraceli. Jsi, vpravdě, Všemocný, Nejvznešenější, Ochránce, Vždy Odpouštějící, Nejmilosrdnější.