Brilantní důkaz (Burhán-i-Lámi´)

Kapitola 7: Kapitola 7

Každý inteligentní člověk, jež přemítá nad touto promluvou: "Vpravdě, Bůh vám prominul vaši minulost. Odteď musí všichni hovořit jen slušně. Straňte se proklínání, zlořečení a všeho, co lidi rozrušuje", jasně uzří, jak důrazné je toto nařízení zapovídající proklínání a zlořečení. Podle kritéria běžně uznávaného všemi učenci, se totiž jedná o explicitní zákaz proklínání a zlořečení.
Jeho součástí je neomluvitelné postavení toho, kdo překročí tento mocný zákaz, toto požehnané a rozhodné nařízení.
V tomto případě je tedy chápajícím lidem jasné a zřejmé, že zákaz proklínání a zlořečení představuje mimořádné nařízení a jeden z výjimečných zákonů tohoto největšího Zřízení . Tak prostřednictvím milosti Boha Největšího a tahů Nejvyššího pera bude možné toto nepřípustné chování a neblahé následky jím způsobené odstranit ze světa lidí a radostné zvěsti třetího verše dvacáté druhé kapitoly Zjevení svatého Jana týkající se událostí spojených s příchodem Božího Projevu dojdou naplnění: "A již nebude žádného proklínání."
Za osmé: Týká se nošení zbraní jen v případě potřeby. Toto nařízení neexistuje v jiných náboženstvích, zatímco v Bahá´í víře je považováno za jedno z nezákladnějších a nejzávaznějších přikázání. Velký přínos tohoto zákona je nanejvýš zjevný a průkazný. Kolik jen lidí nedokázalo ovládnout svou přemíru vznětlivosti a použili zbraň, již měli právě při ruce! Kdyby takový člověk nebyl ozbrojen, po chvíli by se jeho vztek utišil a nemuselo by dojít k žádnému krveprolití . Toto jsou méně závažné negativní důsledky ozbrojování. Vedle toho existují závažnější negativní dopady ozbrojování, jež se bez ustání projevují například v podobě velkých revolucí nebo jiných pohrom pro společnost a stát. I když podrobnosti vedou k rozvláčnosti a nejsou v souladu s naší snahou o stručnost, výše zmíněná utrpení a pohromy, jež lidstvo v důsledku ozbrojování postihují, jsou zjevné všem rozumným lidem.
Za deváté: Týká se nutnosti ustanovit Dům spravedlnost, národní duchovní rady a vlády ústavního charakteru. Tento zákon je rovněž mimořádný a nevyskytuje se v žádném jiném náboženství. U ostatních náboženství je totiž možné nastolit despotickou vládu, která zůstane beze změny třeba po tisíc let, neboť láska k trvalým hodnotám a lpění na zachovávání a neměnnosti náboženských přikázání jsou pevně zakořeněny v lidech, stejně jako strach před jejich porušením pramenící z bázně Boží. Změnu takové vlády může přivodit jen obnova náboženství a reformace zákonů.
Toto jsou v krátkosti některé ze zvláštních zákonů Bahá´í víry, jež autor těchto řádků vybral v souvislosti s touto příležitostí. Požadavek stručnosti mu nedovolil zmínit se o dalších mimořádných zákonech tohoto Největšího zřízení.
Patří mezi ně pravidla, podle nichž musí být žena svým mužem uvědomena o jeho předpokládaném návratu z cesty mimo společný domov. Další se týkají zákazu pýchy a egoismu. Jiná nařízení hovoří o náboženské čistotě všech věcí a jsou spojena s doporučeními, jež se týkají osobní čistoty a hygieny a vystříhání se všeho, co způsobuje špínu a nečistotu. Patří sem nařízení, aby všechny národy světa dohodly na zastavení všech válečných konfliktů a zachování podmínek míru a bezpečnosti. Takových přikázání je mnoho, o jejich podrobnostech se však z důvodu stručnosti nemůžeme u této příležitosti zmínit. Učinit zadost tomuto veledůležitému tématu totiž předpokládá sepsání obsáhlého díla a nikoli krátkého článku. I když článek může nabrat i větších rozměrů, přesto jsem nucen vzdělaným lidem přiblížit již jen jeden z nejvýraznějších rysů Bahá´í víry. Snad jejich jasný zrak dospěje k velkému daru této nejvznešenější Věci a jejich jazyk pronese díkuvzdání a chválu Bohu, Požehnanému, Vznešenému.
Oním význačným rysem je tento: Jednou z nejsložitějších otázek společenských věd je nalézt způsob, jak zabránit určité skupině jednotlivců v monopolním vlastnictví a jejich neomezené kontrole tohoto majetku. Tento problém řešili nejrůznější filosofové světa po mnoho let. Evropští a američtí učenci, zejména socialisté, ve snaze rozřešit tuto otázku zabředli do rozvláčných diskusí a hlubokých analýz. Evropské i americké vlády věnovaly tomuto tématu vyčerpávající pozornost; přesto se však nedohodly ani na jednom názoru a nedosáhly konsensu ohledně řešení tohoto zjevně neřešitelného problému.
Když se však člověk zamyslí nad božským ustanovením týkajícím se otázky dědictví a nad způsobem rozdělení pozůstalosti mezi jednotlivé dědice podle zákonů tohoto Zjevení, uhlídá, že tento závažný problém byl vyřešen tím nejjednodušším způsobem. Rozdělení majetku mezi národy světa bylo ustanoveno podle nejlepší metody.
Smrt je pro lidstvo nevyhnutelným jevem. Pokud tedy bude majetek zesnulého člověka, jenž se navrátil k Bohu, rozdělen podle tohoto Božského doporučení, znemožní se shromáždění majetku v rukou skupiny jednotlivců či jedné rodiny, kteří by tím získali monopol na úkor druhých, na něž by se nedostalo a byli tak stiženi nouzí a chudobou. Mocný Zákonodárce vyřešil tuto důležitou záležitost následujícím způsobem. Rozdělil dědice do sedmi kategorií, mezi něž zařadil i kategorii učitele. Učiteli se rozumí duchovní otcové osvícených jednotlivců ve světě lidí. Dědictví je rozděleno podle čísla 2520, což je nejmenší společný násobek všech celých čísel obsažených v čísle devět. Na základě tohoto dělení rozeznáváme sedm následujících kategorií dědiců: