Brilantní důkaz (Burhán-i-Lámi´)

Kapitola 5: Kapitola 5

Avšak největší překážkou mezi národy jsou stanovená znamení a podmínky, za nichž se má objevit tento chvályhodný Projev a nastat přislíbený Den; všechny Projevy Boží a zakladatelé náboženství, kteří přišli v minulosti, se totiž zmínili o znameních této veliké události ve svých knihách, zdůrazňovali je a zaznamenali je ve svých promluvách. Každý z proroků hovořil o těch samých znameních, o kterých se zmiňovali jeho předchůdci, a opakoval ta samá slova; nevysvětlil však význam oněch znamení a předpovědí, ani neodhalil svůj záměr skrytý v oněch promluvách. Například posuďme, jak po tisíc let Jeho svatost Mojžíš a proroci Izraele rozhlašovali mezi lidmi radostné zvěsti o příchodu Hospodina zástupů, který usmíří všechny národy a všechny je sjednotí v uctívání Jediného Boha. Toto jsou některá ze znamení svědčících o dni Jeho příchodu:
Zaprvé: Nebesa budou svinuta
Za druhé:Dojde ke zatmění slunce
Za třetí: Měsíc přestane vydávat své světlo
Za čtvrté: Hvězdy spadnou z nebe na zem
Za páté: Mrtví vstanou z hrobů
Za šesté: Dravá zvěř bude žít v klidu a míru s ostatními zvířaty.
Za sedmé:Dravá zvěř se bude pást spolu s ostatními zvířaty
Za osmé: Děti si budou hrát s jedovatými hady
Za deváté: Hospodin zástupů v zemi zaslíbené znovu shromáždí lid Izraele, který v onen den bude rozptýlený po celém světě a ponižovaný všemi národy Východu i Západu, a udělí mu věčnou slávu a nikdy nekončící panství.
Toto jsou v krátkosti některá z proroctví, jež proroci Izraele ohlašovali svému lidu a zaznamenávali ve svých knihách. Nikdy však nehovořili o tom, zda mají být tato proroctví chápána doslova, tj. bez jakékoli symboliky a dalšího vysvětlení nebo zda se jedná o symbolická znamení, která vyžadují výklad.
Tisíc pět set let po Jeho svatosti Mojžíšovy byla ta samá proroctví a znamení zjevena Jeho svatostí Kristem ! - na něm nechť spočine sláva. Posuďte verše 29-31 dvacáté čtvrté kapitoly evangelia podle Matouše a desátý a jedenáctý verš třetí kapitoly druhého listu apoštola Petra, aby jste mohli dosvědčit ona proroctví a znamení s naprostou jasností. Jeho svatost Kristus a Jeho učedníci se podobně jako proroci Izraele o těchto znameních pouze zmínili, bez toho aniž by podali vysvětlení jejich významu. Následkem toho došlo k neshodám mezi křesťanskými učenci ohledně výkladu těchto svatých knih. Někteří tvrdili, že v případě oněch proroctví jde o doslovná znamení, jež nepodléhají výkladu a proto se musí do slova a do písmene naplnit tak, jak je psáno. Jiní učenci tvrdili, že tyto přísliby jsou symbolické a že potřebují výklad k tomu, aby se jejich význam stal zjevným; jako například proroctví o tom, že Pečeť bude z Knihy sňata až v den konce . Šest století po Jeho svatosti Kristu "Pečeť proroků" vyhlásil Své poselství a zjevil ty samé přísliby v Koránu. Znovu zde zopakoval stejné podmínky a znamení. Korán se však opět nezmiňoval o významu těchto proroctví ani nehovořil o tom zda jsou symbolická, nebo zda potřebují výklad. Pokud člověk následně posoudí výše zmíněné skutečnosti, zřetelně pochopí, že právě tato proroctví, přísliby dobrých zvěstí, podmínky a znamení představují hlavní překážku bránící sjednocení národů. Množství lidí bylo zabráněno v tom, aby s mezi sebou spojily, neboť význam těchto proroctví nebyl jasný.
Přestože uvádění příkladů vede k rozvláčnosti, jeden zde uvedeme, abychom lépe objasnili náš záměr a šířeji osvětlili čtenáři toto téma. Například si představme situaci, kdy křesťanský misionář povídá Židovi: "Drahý příteli, proč jsi v zajetí hlubokého spánku a nevědomí? Přislíbený Mesiáš, jehož příchod předpovídali všichni proroci, přišel". Teď si představme Žida, jak odpovídá: "Jak nádherné! Jak vynikající! Jaké dobré zvěsti a radostné zprávy mi přinášíte! My Židé jsme vložili všechny své naděje do příchodu Mesiáše a dnem i nocí se modlíme za to, aby se objevil! A teď se pojďme společně podívat na toho přislíbeného Mesiáše, o kterém tvrdíte, že přišel." Křesťanský misionář na to: "Přislíbeným Mesiášem byl onen ukřivděný mladík, Ježíš z Nazareta, jenž obětoval svůj život za osvobození a spásu světa". Žid by na to odpověděl: "Ctěný učenče, ve Svatých knihách jsou zanesena jasná znamení o příchodu Mesiáše a ani jedno z nich se nenaplnilo. My Židé jsme své náboženství nedostali zadarmo, abychom ho jen tak bezstarostně opouštěli. Vy sám jste znalec Svatých knih. Pak jistě znáte jejich pasáže, které hovoří o tom, že až přislíbený Mesiáš přijde, zatmí se slunce, měsíc se zbarví krví, vznikne nové nebe a nová země, hvězdy spadnou z nebe na zem a mrtví vstanou z hrobů. Kdy a kde se tato proroctví naplnila v době Nazaretského a kdo byl jejich svědkem? Navíc mi dovolte, abych vám ukázal ty pasáže, kde se bezpočtukrát hovoří o tom, že přislíbený Mesiáš po svém příchodu shromáždí všechen židovský národ, roztroušený po celém světě a zbaví je obrovského ponížení, ostouzení a utlačování, jemuž jsou vystaveni. Pak je usadí ve Svaté zemi, obdaří je vládou a dá jim věčnou slávu. A nyní mi řekněte, kdy se Ježíši Kristu podařilo vykonat takovou věc? Vždyť prostřednictvím jeho Zjevení se stal pravý opak, neboť do té doby jsme obývali Svatou zem a teprve po jeho příchodu jsme z ní byli vypovězeni. Před tím jsme byli ctěni, pak nás potkalo ponížení. Byli jsme sjednoceni, poté jsme byli rozptýleni. Byli jsme požehnaní, poté nás stihlo prokletí. To vše je v rozporu s přísliby, kterých se dostalo lidu Izraele. Takže přijmout Ježíše by znamenalo popřít naše slavné proroky."
Krátce shrnuto, v tomto okamžiku by křesťanský misionář nebyl s to Židovi odpovědět, neboť on sám neporozuměl významu těchto dobrých zvěstí. Jak by je pak mohl vysvětlit Židům a přesvědčit je o pravdě svého tvrzení? A tak se celý tento dlouhý část křesťanští misionáři snažili uvést Židy do rozpaků a vyvrátit jejich argumenty, postrádali však pravé poznání a skutečné důkazy. Míst toho, aby je přivedli blíže k evangeliu, vzbudili v nich odpor a odmítání.
V církevní historii se tak můžeme dočíst, jak po celou tu dlouhou dobu, od časů obrácení Konstantina Velikého na křesťanskou víru až po dnešní dny; v době Karla Velikého , stejně jako v době křižáckých výprav, se misionáři snažili donutit Židy, aby přijali křesťanství. Nakonec však jejich úsilí vždy ztroskotalo. Kdyby ale znali význam oněch radostných zvěstí, nebylo by třeba žádného donucování silou.
Navlas stejný je postoj muslimů ke křesťanům. Když se muslim snaží křesťanovi dokázat pravost poselství "Pečeti proroků", křesťan ho odkáže na znamení ve dvacáté čtvrté kapitole evangelia podle Matouše. Jelikož pak muslim nechápe jejich pravý význam, je nucen prohlásit, že evangelium, které drží křesťan v ruce, se liší od toho původního, jež si vzal Ježíš - budiž Mu sláva - s sebou do nebe! Jak můžeš jasně vidět, muslim bude dokazovat perem i slovem, že toto evangelium bylo zfalšováno křesťanskými učenci a pak přisouzeno Jeho svatosti Kristu. V tomto případě bude křesťan, jemuž je pravost evangelia zřejmá, a jenž ve svém srdci chová lásku k této Svaté knize, ohromen nesprávností muslimovy odpovědi. Namísto přátelství a náklonnosti se stane nepřítelem islámu a odpůrcem muslimů.
V krátkosti, jednou z velkých překážek na cestě k jednotě národů jsou tyto těžkosti, vysvětlené v předchozích příkladech. Všechny tyto složité problémy byly způsobeny tím, že křesťanští misionáři nerozuměli pravému významu náboženských knih zjevených před příchodem Jeho svatosti Krista - mír s Ním - a proto nebyli schopni přivést ostatní ke své víře. Toto bylo jasně a zřejmě prokázáno.
A co se týče náboženství, která se objevila po Kristu - jelikož zpětný vývoj a pohyb směrem zpátky odporují chodu přírody, jejímu rozvoji a neustálému směřování kupředu, není možné, aby se křesťanům podařilo zvrátit vývoj zpátky a přimět ostatní národy, aby sestoupili z žebříku pokroku sjednotili se v rámci jejich učení. Onen velký muž, Lord Curzon , částečně této skutečnosti porozuměl, když pravil: "Obracení národů Ázie na křesťanskou víru nemá žádný výsledek a postrádá smysl".
A nyní, když jsme vysvětlili tuto záležitost, předložíme k úvaze tu skutečnost, že svět potřebuje Největší Projev Boží. Když Jeho svatost Bahá´u´lláh přebýval v Bagdádu, první knihou, již zjevil, byl Kitáb-i-Íqán. Tato kniha představuje klíč, jenž odmyká pečetě Svatých knih. Jejím prostřednictvím se před zraky lidu Bahá otevřely brány porozumění prorockým slovům, byl projeven pravý význam radostných zvěstí a původní smysl neznámých a skrytých termínů se stal zjevným. Mezi tyto termíny patří: "smrt", "život", "nebesa", "země", "slunce", "měsíc", "hvězdy", "vzkříšení" a další. Tak byly poskytnuty prostředky k dosažení jednoty lidstva a odstraněny překážky porozumění mezi národy. Znamení a projevy shody a souladu mezi nepřátelskými národy se staly zjevné a zřejmé. Zde si povšimněte, že i když se Bahá´í víra nalézá v raném období své existence, byly všechny tyto obtížné otázky a doktríny tak jasně a srozumitelně vysvětleny, že je snadno přijaly nejrůznější národy a velké množství lidí z řad zoroastrijců, Židů, nusajritů a dalších. Ti, kteří nikdy nevěřili v Jeho svatost Krista a nikdy by nenaslouchali jedinému verši z evangelia, uvěřili v Bahá´u´lláha prostřednictvím Jeho požehnané promluvy. Navíc teď považují Jeho svatost Krista za Přislíbeného a Jeho Svatou knihu za Boží slovo. Tito lidé se nyní na svých oslavách a shromážděních volně druží s křesťany v atmosféře laskavosti a přátelství.
V duchu nejhlubšího přátelství se nyní ptáme Petera Z. Eastona, který bez toho, aniž by alespoň trochu rozuměl významu Kristova království, pěje na ně chválu: Jsou to tato znamení, jež způsobují přiblížení se Kristova království, nebo je to proklínání, zlořečení, užívání neslušných slov a psaní posměšných článků do novin, v nichž jsou hanobeny a pomlouvány čisté a svaté duše?
To je opravdu neslýchané! Opravdu nevíme, co si pan Easton a jemu podobní představují pod pojmem Kristova království. Má být účelem Kristova království potvrzení Jeho slov a jejich uvedení v platnost nebo to má být popření Jeho slov a rozšíření vlastností Jeho nepřátel?
Jeho svatost Kristus jasně hovoří: "Žehnej těm, kteří tě proklínají", zatímco pan Easton a jemu rovní praktikují: "Proklínej ty, kteří ti žehnají". Duši, která jim přeje požehnání a milost, označují neslušnými slovy a přejí si pro ni zlo a záhubu. Bahá´u´lláh dokazuje nevěřícím národům, že Kristus byl Synem Božím a Božím slovem, zatímco pan Easton a jemu podobní Ho označují za antikrista.
Jak podivné! Jan Evangelista, Ježíšův milovaný, praví ve svém prvním listu: "Kdo činí spravedlnost je z Něho (Boha) zrozen" , ale tito odpůrci říkají: "kdo činí spravedlnost je vskutku vrah a lhář". Stejně pak ve svém listu Jan praví: "Kdokoli vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu" ; oni však tvrdí, že Ten, jenž podle jejich vlastního doznání přesvědčil tři milióny duší, aby uvěřili v Ježíše jako Syna Božího a Boží Slovo, je připraven o Boží poznání a není z Něj cítit jediný závan Boží. Neprokáže-li se snad vždy nade vší pochybnost, že v tento den musíme vše posuzovat v duchu slov : " Poznáte je po ovoci", a že záměrem tohoto Kristova kázání na hoře bylo, abychom nedbali falešných obvinění či naslouchali tomu, co lidé s předsudky rozšiřují mezi národy? Proto vždy musíme považovat skutky každé osoby za správné měřítko a jejich prostřednictvím rozlišit pravdu od lži.
Pojďme se nyní vrátit k původnímu tématu, tedy k otázce Petera Z.Eastona: "Co nového přinesl Bahá´u´lláh, jež nelze nalézt v křesťanství?" I když vznešený účel Bahá´u´lláhova Zjevení, jenž spočívá v objasnění nejsložitějších problémů Svatých knih, následném odstraněním rozdílů mezi národy a ustanovením jednoty a souladu ve světě, dostatečně dokazuje velikost a dokonalost Bahá´í víry, přesto se nyní zaměříme na zákony a nařízení této víry, vysvětlíme jejich zvláštní přednosti, jejich přínos a užitek.
Nejprve se zmíníme o nařízení, které je zvláštním rysem Bahá´í víry a nenalézá se v žádném jiném náboženství. Je to "nespoléhání se na důvěryhodnost ústní tradice". Všem učeným lidem je známo, že to byla právě ústní tradice, která rozdělila Židy na dvě velké sekty. Tyto tradice jsou základem Talmudu a způsobily rozdělení jednoho celého národa. Jedna z židovských sekt, tzv. rabbanité , pohlížela na učení Talmudu jako na zákon, jenž musí být dodržován a považovala ho za nejmocnější prostředek udržení a zachování Izraelského národa. Druhá sekta, tzv. karaité, považovala Talmud za jasně kacířskou knihu, jež vede k záhubě. Proto není možné, aby se tyto dvě sekty někdy sjednotily a přestaly na sebe nevražit.
Stejně tak v křesťanství se hlavní příčinou rozdělení a schismatu staly ústní tradice, jež byly označeny za "autoritativní". Pro každou křesťanskou církev, ať už katolickou, pravoslavnou, jakobitskou, nestoriánskou či další, je závazné následovat tyto tradice zděděné od církevních otců stejně, jako text Písma svatého.
Kdyby se tedy hlavním tématem jednoho z velkých církevních koncilů stala otázka sjednocení křesťanstva, každá z církví by se zuby nehty držela svých vlastních tradic, jež brání jednotě a souladu. Podobně i v islámu se ústní tradice připisované Zakladateli tohoto náboženství staly příčinou rozdělení a rozpadu do několika hlavních sekt, jako jsou sunnité ší´ité či cháridžovci , nebo do jednotlivých právních směrů jako hanafitský, málikovský, šáfi´itský a hanbalovský .
Všechny se drží určitých tradic, které považuje za autentické.
Bahá´u´lláh však lidem světa uzavřel tuto bránu, která byla doposud hlavním zdrojem sváru, neboť jasně prohlásil, že: "Ve Víře Boží jsou všechny zjevené věci založeny na textu Knihy a nezjevené věci podléhají rozhodnutí Domu spravedlnosti". Proto Bahá´í věřící zpochybnili všechna ústní podání, vyprávění a verbální tradice, čímž uzavřeli a uzamkli bránu rozbrojů, největší bránu z těch, jež vedou do pekel.