Brilantní důkaz (Burhán-i-Lámi´)

Kapitola 3: Kapitola 3

Následně, podstatou učení Jeho svatosti ´Abdu´l-Baháa je svolávat lidi k zásadám věrnosti a souladu a vyzývat je ke správnému chování a vznešeným vlastnostem. Obsahem toho, co říká Peter Z. Easton, jsou lži, pomluvy, urážky, kletby a podobné věci. Naším záměrem jest, aby se projevila povaha obou osob, aby plody stromu bytí mohly být rozlišeny a aby lidé našli správný vzor.
Stručně řečeno, po přečtení výše zmíněného článku tento služebník zjistil, že se Peter Z. Easton na základě svých hypotéz, shrnutých do tzv."čtyřech důkazů", staví proti slavné Bahá´í víře. Proto se zde zmíníme o oněch čtyřech bodech a v každém ohledu jasně dokážeme mylnost jeho prázdných představ.
Zaprvé: Svědectví spisovatelů, kteří podle jeho názoru vznesli proti Bahá´u´lláhovi obvinění a měli vůči Němu výhrady.
Za druhé: Prohlášení, že Bahá´u´lláhovo učení je panteistické a tudíž chybné.
Za třetí: Tvrzení, že záměrem Bahá´í náboženství je znovu nastolit despotickou vládu a despotismus je znakem tyranství a špatnosti.
Za čtvrté: Tvrzení, že Bahá´í náboženství není schopné prokázat se něčím lepším či přednějším ve srovnání s ostatními náboženstvími. Jinými slovy, co nového Bahá´u´lláh přinesl, jež nelze najít v křesťanském náboženstvím, a proč je třeba rozlišení?
Nyní je na nás, abychom napsali odpověď na námitky vznesené v těchto čtyřech bodech, aby byla rozlišena pravda od lži a správné vedení od bludu.
Co se týče bodu, kterým jsou svědectví různých autorů, náš misionář Peter Z. Easton se spoléhá na prohlášení určitých osob, namířená proti Nejsvětější kráse Abhá. Ve své kritice a obvinění říká: "Proč onen významný muž Wilberforce nevěnuje pozornost vyprávění křesťanských misionářů, kteří žili v Persii a nedaleko ´Akká a všichni o Bahá´u´lláhovi psali negativně?" Toto je ve stručnosti důkaz, jenž přináší náš vážený misionář, v očích vzdělaných lidí je však takový důkaz neobyčejně chabý a nízký.
Zaprvé je autor tohoto článku skutečně a opravdově ohromen tím, že člověk takových kvalit, jako Peter Z. Easton, jenž se počítá mezi vzdělance 20. století a považuje se za soudce povolaného k tomu, aby rozlišoval pravdu od lži - může stavět pouze na svědectví jedné strany. Měl by přece zvážit tvrzení nejméně dvaceti lidí, tvrzení pro a proti, stanoviska přátelská i nepřátelská, kladná i záporná. Poté by měl spravedlivě zvážit tvrzení obou stran, aby mohl dojít k pravdivému závěru a spravedlivému a čestnému rozhodnutí. Neboť stejně jako někteří psali negativně o Nejsvětější kráse Abhá , jiní - rozumní a inteligentní lidé, historikové z Východu i Západu, Nejsvětější slávu Abhá ve svých knihách všemožně chválili a oslavovali. Podle jakého pravidla tedy lze dojít k závěru? Může se člověk spokojit toliko se soudem nepřítele a považovat za platné vše, co napsali odpůrci? Není snad pravda, že všichni, kdo se dopustili této chyby, učinili tak proto, že naslouchali jen jedné straně a nevěnovali pozornost svědectví druhých? A navíc, nečtou snad lidé v Evropě historii? Cožpak neslyšeli slavný aforismus: "historie se opakuje"? Nenapsal snad velký římský filosof a historik Tacitus na úsvitu křesťanské éry a na počátku šíření křesťanství naprosto zřejmými slovy: "Křesťanské náboženství je nepřítelem lidstva"? Na jiném místě napsal: "Křesťanské náboženství patří mezi rozvratné bludy". Suetonius , další filosof a římský historik, odsoudil čisté křesťanské náboženství jako "nectnost, jejíž přijetí je popřením pravdy a ušlechtilosti a zavržením loajality a správného občanství". Obraťte se na církevní dějiny, abyste si na vlastní oči mohli ověřit tato prohlášení a dosvědčit neznalost Petera Z. Eastona v oblasti historických faktů.
Ač na cestách, autor tohoto článku má momentálně k dispozici čtvery církevní dějiny, zahrnující protestantismus, katolictví a řecké pravoslaví. Mezi knihami řeckých, římských a alexandrijských filosofů, jež byly sepsány proti křesťanskému náboženství - či spíše proti samotné osobě Jeho svatosti Krista (budiž pochválen) - je kniha Celsa , jednoho z nejslavnějších filosofů druhého křesťanského století. Celsus napsal objemnou knihu plnou hrozných urážek a pomluv čisté a svaté osoby Krista.