Skrytá slova
-- konec strany 28 --
vycházející před rozbřeskem, která se zdá zářivá a
jasná, ale ty, kteří se ubírají k Mému městu, vede na
cestu záhuby. 24
Ó vy, zdánlivě dokonalí, ale uvnitř zkažení!
Jste jako jasná, ale hořká voda, na pohled křišťálově
čistá, z níž ale, když ji okusí božský
Ochutnávač, není
přijata ani kapka. Ano, paprsek slunce dopadá stejně
na prach jako na zrcadlo, ale liší se v odrazu stejně jako
se hvězda liší od země: ne, rozdíl je nezměřitelný. 25
Ó můj příteli v slově!
Zamysli se chvíli. Slyšel jsi někdy, že přítel a nepřítel
přebývají v jediném srdci? Vyhosti
tedy cizince, aby
Přítel mohl vstoupit do Svého domova. 26
Ó synu prachu!
Vše, co je na nebi i na zemi Jsem určil pro tebe, vyjma
lidského srdce, které Jsem učinil příbytkem Své krásy a
slávy; tys však přenechal Můj domov a příbytek
jinému než Mně; a kdykoli se chtěla Má svatost v Mém
příbytku
naplno projevit, našla tam cizince a bez
domova spěchala do svatostánku Milovaného. Vzdor
tomu Jsem skryl tvé tajemství a nežádal tvé zahanbení. 27
-- konec strany 29 --
Ó podstato žádostivosti!
Po mnoho úsvitů Jsem vešel z království Nekonečnosti
do tvého příbytku a nalezl tě v pohodlí lůžka zaměstnaného
jiným než Mnou. Nato Jsem se jako záblesk ducha vrátil
do říše nebeské slávy a nevyzradil nic v Mých výsostných
končinách mezi svatými zástupy. 28
Ó synu velkomyslnosti!
Z pustých plání nicoty, na Můj rozkaz ses vynořil
z hlíny, pro tvou výchovu Jsem povolal každý atom bytí
a podstatu všech
stvořených věcí. Dříve než ses vynořil
z lůna matky, určil Jsem pro tebe dvě studny jiskřivého
mléka, oči, aby nad tebou bděly, a srdce, aby tě milovala.
Ze Své hřejivé lásky ve stínu Své milosti Jsem tě choval a
ochraňoval tě podstatou Své milosti a laskavosti. Mým
záměrem v tom všem bylo, abys dosáhl Mého věčného
království a stal se hoden Mých neviditelných darů.
A přece jsi zůstal lhostejný, a když jsi dospěl, zanedbával
jsi Mé dary a zaobíral se svými mělkými představami, až
jsi nakonec na všechno zapomněl, odvrátil ses od bran
Přítele a přebýval jsi na dvoře Mého nepřítele. 29
Ó nevolníku a otroku
světa!
Za mnohého jitra k tobě přilétl vánek Mé milující laskavosti
a nalezl tě hluboce spícího na lůžku tvé lhostejnosti.
-- konec strany 30 --Hluboce
zarmoucen nad tvým údělem vrátil se, odkud přišel. 30
Ó synu země!
Chceš-li Mne mít, nehledej jiného než Mne; a chceš-li
pohlížet na Mou krásu, zavři oči před světem a
vším,
co je v něm; neboť Moje vůle a vůle jiného než Jsem
Já, stejně jako oheň a voda, nemohou dlít společně
v jediném srdci. 31
Ó spřátelený cizinče!
Svíce tvého srdce je zapálena rukou Mé moci, nedus
její plamen nepřátelskými větry sobectví a vášně.
Pamatuj, že vzpomínka na Mne zhojí
všechny tvé
neduhy. Učiň z Mé lásky svůj poklad a važ si ho jako
zřítelnice svých očí a jako života. 32
Ó můj bratře!
Naslouchej lahodným slovům Mého medového jazyka
a pij proud mystické svatosti z Mých sladkost
skýtajících úst. Zasij semena Mé božské moudrosti do
čisté prsti svého srdce
a zalévej je vodou jistoty, aby
hyacinty Mého vědění a moudrosti rostly svěží a zelené
v posvátném městě tvého srdce. 33
-- konec strany 31 --
Ó přebývající v Mém ráji!
Rukama milující laskavosti Jsem zasadil v svaté zahradě
ráje mladý strom vaší lásky a přátelství a zaléval jej
prospěšnými
sprškami Své něžnosti; nyní, když nadešla
hodina plodů, usilujte o to, aby byly chráněny a aby je
nestrávily plameny žádostivosti a vášně. 34
Ó moji přátelé!
Uhaste lampu omylů a zapalte ve svém srdci věčnou
pochodeň následování toho, co je Boží. Protože nepotrvá
dlouho, a soudci všeho lidstva
přijmou v svaté přítomnosti
Zbožňovaného jedině nejčistší ctnost a skutky
neposkvrněné svatosti. 35
Ó synu prachu!
Moudří jsou ti, kteří mluví, jen pokud se jim dostane
slyšení, stejně jako šenkýř nenabídne pohár pokud o
něj někdo nepožádá, stejně jako milenec nevolá
z hloubi svého srdce, pokud
nezahlédne krásu své
milované. Proto sej semeno moudrosti a poznání do
čisté prsti svého srdce a nechávej setbu ukrytu,
dokud hyacinty božské moudrosti nevyraší z tvého
srdce, a nikoli z bahna a hlíny. 36
-- konec strany 32 --
V první řádce Desky je zaznamenáno a psáno,
a uvnitř svatostánku Boží svátosti skryto:
Ó můj služebníku!
Neopouštěj věčné království pro to, co pomíjí, a
neodvrhuj nebeskou vládu za světské žádosti. Toto jest
řeka věčného života
proudící z pramenné studně pera
Slitovného; blaze těm, kteří z ní pijí. 37
Ó synu ducha!
Rozbij svou klec a jako fénix lásky vystup k výšinám
svatosti. Zapři se a naplněn duchem milosti setrvej
v říši nebeské čistoty. 38
Ó potomku prachu!
Nespokojuj se snadností míjejícího dne a
nepřiprav se
o věčné odpočinutí. Nevyměň zahrady věčných radostí
za hromadu prachu smrtelného světa. Ze svého vězení
vystup k nádherným nebeským loukám a ze své
smrtelné klece vzlet' k ráji Nekonečného. 39
Ó můj služebníku!
Osvoboď se z pout tohoto světa a vyprosti svou duši
z vězení sebe samého.
Chop se své příležitosti, protože
se ti víckrát nenaskytne. 40
-- konec strany 33 --
Ó synu Mé služebnice!
Kdybys na vlastní oči spatřil nesmrtelné království,
snažil by ses odejít z tohoto povrchního světa. Ale, že
ti skrývám jedno a ukazuji druhé, je tajemství, které
mohou pochopit jen ti, kdo jsou čistého
srdce. 41
Ó můj služebníku!
Očištěn ve svém srdci od zloby a zbaven závisti, vstup
k božskému dvoru svatosti. 42
Ó Moji přátelé!
Kráčejte po dobrých cestách, v kterých má zalíbení
Přítel, a vězte, že jeho radost je v radosti jeho tvorů. To
jest: žádný člověk by neměl
vstoupit do přítelova
domu, leda aby mu učinil radost, neměl by také vložit
ruku na jeho poklady, ani by neměl dávat přednost své
vůli před přítelovou a nesnažit se získat nad ním
převahu. Uvažte to vy, kteří máte schopnost vhledu! 43
Ó společníku Mého trůnu!
Neposlouchej zlo a nehleď na zlo, neponižuj se,
nevzdychej
a neplač. Nemluv zlé, abys neslyšel zlo promlouvat k sobě
a nezvětšuj chyby druhých, aby tvoje vlastní se nezdály velké;
nepřej si ponížení nikoho, aby tvé vlastní nebylo zjeveno všem.
Žij pak dny svého života, které jsou méně než prchavá chvíle,
s duší