Skrytá slova

-- konec strany 27 --
Jsem pro tebe nehynoucí slávu, ale tys pro sebe zvolil
hanu bez hranic. Vrat' se, pokud je ještě čas, a neztrať
svou příležitost. 21



Ó synu touhy!

Učenci a mudrci se po dlouhá léta snažili dostat se před
tvář Přeslavného, a neuspěli; strávili své životy pátráním
po Něm, a přece nezahlédli krásu Jeho tváře. Tys bez
nejmenší námahy dosáhl tohoto cíle, a bez hledání
jsi obdržel, oč jsi žádal. Přesto však jsi zůstal tak zahalen
do závoje sebe sama, že tvé oči nespatřily krásu
Milovaného, aniž se tvé ruce dotkly lemu Jeho šatu. Vy,
kdo máte oči, hleďte a žasněte. 22



Ó vy obyvatelé města lásky!

Smrtelné poryvy ohrožují věčnou svíčku a krása nebeského
Jinocha je zahalena temnotou prachu. Nejvyššímu z
hodnostářů lásky je křivděno tyranským lidem a holubice
svatosti leží uvězněna v zajetí sov. Ti, kteří přebývají v
příbytku lásky a na nebeských cestách, truchlí a naříkají,
zatímco vy odpočíváte v říši lhostejnosti a považujete se
za skutečné přátele. Jak klamné jsou vaše představy! 23



Ó vy, kteří jste bloudi a nosíte jméno moudrých!

Proč nosíte převlek pastýřů, když uvnitř jste se stali
vlky, kteří pasou po Mém stádu? Jste podobni hvězdě-- konec strany 28 --
vycházející před rozbřeskem, která se zdá zářivá a
jasná, ale ty, kteří se ubírají k Mému městu, vede na
cestu záhuby. 24



Ó vy, zdánlivě dokonalí, ale uvnitř zkažení!

Jste jako jasná, ale hořká voda, na pohled křišťálově
čistá, z níž ale, když ji okusí božský Ochutnávač, není
přijata ani kapka. Ano, paprsek slunce dopadá stejně
na prach jako na zrcadlo, ale liší se v odrazu stejně jako
se hvězda liší od země: ne, rozdíl je nezměřitelný. 25



Ó můj příteli v slově!

Zamysli se chvíli. Slyšel jsi někdy, že přítel a nepřítel
přebývají v jediném srdci? Vyhosti tedy cizince, aby
Přítel mohl vstoupit do Svého domova. 26




Ó synu prachu!

Vše, co je na nebi i na zemi Jsem určil pro tebe, vyjma
lidského srdce, které Jsem učinil příbytkem Své krásy a
slávy; tys však přenechal Můj domov a příbytek
jinému než Mně; a kdykoli se chtěla Má svatost v Mém
příbytku naplno projevit, našla tam cizince a bez
domova spěchala do svatostánku Milovaného. Vzdor
tomu Jsem skryl tvé tajemství a nežádal tvé zahanbení. 27


-- konec strany 29 --


Ó podstato žádostivosti!

Po mnoho úsvitů Jsem vešel z království Nekonečnosti
do tvého příbytku a nalezl tě v pohodlí lůžka zaměstnaného
jiným než Mnou. Nato Jsem se jako záblesk ducha vrátil
do říše nebeské slávy a nevyzradil nic v Mých výsostných
končinách mezi svatými zástupy. 28





Ó synu velkomyslnosti!

Z pustých plání nicoty, na Můj rozkaz ses vynořil
z hlíny, pro tvou výchovu Jsem povolal každý atom bytí
a podstatu všech stvořených věcí. Dříve než ses vynořil
z lůna matky, určil Jsem pro tebe dvě studny jiskřivého
mléka, oči, aby nad tebou bděly, a srdce, aby tě milovala.
Ze Své hřejivé lásky ve stínu Své milosti Jsem tě choval a
ochraňoval tě podstatou Své milosti a laskavosti. Mým
záměrem v tom všem bylo, abys dosáhl Mého věčného
království a stal se hoden Mých neviditelných darů.
A přece jsi zůstal lhostejný, a když jsi dospěl, zanedbával
jsi Mé dary a zaobíral se svými mělkými představami, až
jsi nakonec na všechno zapomněl, odvrátil ses od bran
Přítele a přebýval jsi na dvoře Mého nepřítele. 29



Ó nevolníku a otroku světa!

Za mnohého jitra k tobě přilétl vánek Mé milující laskavosti
a nalezl tě hluboce spícího na lůžku tvé lhostejnosti. -- konec strany 30 --Hluboce
zarmoucen nad tvým údělem vrátil se, odkud přišel. 30



Ó synu země!

Chceš-li Mne mít, nehledej jiného než Mne; a chceš-li
pohlížet na Mou krásu, zavři oči před světem a vším,
co je v něm; neboť Moje vůle a vůle jiného než Jsem
Já, stejně jako oheň a voda, nemohou dlít společně
v jediném srdci. 31



Ó spřátelený cizinče!

Svíce tvého srdce je zapálena rukou Mé moci, nedus
její plamen nepřátelskými větry sobectví a vášně.
Pamatuj, že vzpomínka na Mne zhojí všechny tvé
neduhy. Učiň z Mé lásky svůj poklad a važ si ho jako
zřítelnice svých očí a jako života. 32





Ó můj bratře!

Naslouchej lahodným slovům Mého medového jazyka
a pij proud mystické svatosti z Mých sladkost
skýtajících úst. Zasij semena Mé božské moudrosti do
čisté prsti svého srdce a zalévej je vodou jistoty, aby
hyacinty Mého vědění a moudrosti rostly svěží a zelené
v posvátném městě tvého srdce. 33


-- konec strany 31 --


Ó přebývající v Mém ráji!

Rukama milující laskavosti Jsem zasadil v svaté zahradě
ráje mladý strom vaší lásky a přátelství a zaléval jej
prospěšnými sprškami Své něžnosti; nyní, když nadešla
hodina plodů, usilujte o to, aby byly chráněny a aby je
nestrávily plameny žádostivosti a vášně. 34



Ó moji přátelé!

Uhaste lampu omylů a zapalte ve svém srdci věčnou
pochodeň následování toho, co je Boží. Protože nepotrvá
dlouho, a soudci všeho lidstva přijmou v svaté přítomnosti
Zbožňovaného jedině nejčistší ctnost a skutky
neposkvrněné svatosti. 35


Ó synu prachu!

Moudří jsou ti, kteří mluví, jen pokud se jim dostane
slyšení, stejně jako šenkýř nenabídne pohár pokud o
něj někdo nepožádá, stejně jako milenec nevolá
z hloubi svého srdce, pokud nezahlédne krásu své
milované. Proto sej semeno moudrosti a poznání do
čisté prsti svého srdce a nechávej setbu ukrytu,
dokud hyacinty božské moudrosti nevyraší z tvého
srdce, a nikoli z bahna a hlíny. 36


-- konec strany 32 --

V první řádce Desky je zaznamenáno a psáno,
a uvnitř svatostánku Boží svátosti skryto:



Ó můj služebníku!

Neopouštěj věčné království pro to, co pomíjí, a
neodvrhuj nebeskou vládu za světské žádosti. Toto jest
řeka věčného života proudící z pramenné studně pera
Slitovného; blaze těm, kteří z ní pijí. 37



Ó synu ducha!

Rozbij svou klec a jako fénix lásky vystup k výšinám
svatosti. Zapři se a naplněn duchem milosti setrvej
v říši nebeské čistoty. 38



Ó potomku prachu!

Nespokojuj se snadností míjejícího dne a nepřiprav se
o věčné odpočinutí. Nevyměň zahrady věčných radostí
za hromadu prachu smrtelného světa. Ze svého vězení
vystup k nádherným nebeským loukám a ze své
smrtelné klece vzlet' k ráji Nekonečného. 39


Ó můj služebníku!

Osvoboď se z pout tohoto světa a vyprosti svou duši
z vězení sebe samého. Chop se své příležitosti, protože
se ti víckrát nenaskytne. 40