Skrytá slova

-- konec strany 24 --

Ó člověče dvojího vidění!

Zavři jedno oko a otevři druhé. Zavři jedno vůči světu
a všemu, co je v něm, a otevři druhé před svatozáří
krásy Milovaného. 12



Ó moje děti!

Obávám se, abyste zbaveni melodie nebeské holubice
neklesli zpátky do stínů úplné nicotnosti a proto, že jste
nikdy nepohlédli na krásu růže, neproměnili se zpět
na vodu a hlínu. 13



Ó přátelé!

Neopusťte věčnou krásu pro krásu, která musí zemřít,
a nevažte své náklonnosti na smrtelný svět prachu. 14






Ó synu ducha!

Nadchází čas, kdy slavík svatosti už nebude odhalovat
skrytá tajemství a vy všichni budete zbaveni nebeské
melodie a hlasu z výšin. 15



Ó zdroji nedbalosti!

Myriády mystických jazyků se projevují řečí, myriády
skrytých tajemství se vyjevují jedinou melodií; však
běda, není ucho, které by naslouchalo, není srdce, které
by rozumělo. 16

-- konec strany 25 --

Ó druzi!

Brány, které se otevírají na Nekonečno jsou doširoka
otevřeny a příbytek lásky je ozdoben krví milenců, ale
kromě několika vyvolených žádný nevstoupí do
nebeského města, a i z těch mála jen hrstka byla shledána
s čistým srdcem a k svatosti povznesenou myslí. 17




Ó vy přebývající v nejvyšším Ráji!

Zvěstujte dětem jistoty, že v říši svatosti, nablízku
nebeskému ráji, se objevila nová zahrada, která obklopuje
ty, kdo dlí na výsostech, a nesmrtelné v nejvyšším Ráji.
Usilujte proto, abyste dosáhli tohoto stavu, abyste
mohli rozpoznat mystérium lásky z jejích sasanek a
pochopit nejvyšší Boží moudrost z jejích plodů.
Blahoslavené oči těch, kteří vstoupí a zde setrvají! 18



Ó moji přátelé!

Zapomněli jste na skutečné zářivé jitro, kdy jste všichni
byli shromážděni v těchto posvátných požehnaných
místech v Mé přítomnosti, ve stínu stromu života,
zasazeného ve věčném zářícím ráji? V posvátné
hrůze jste naslouchali, když Jsem vyřkl tyto tři
nejsvětější verše: Ó přátelé! Nedávejte přednost své vůli před Mojí,
nepřejte si nic, co Jsem si pro vás nepřál, a nepřibližujte
se ke Mně s neživými srdci, naplněnými jen světskými
touhami a choutkami. Kéž byste posvětili své duše, to -- konec strany 26 --
byste pak hned v této chvíli se rozpomněli na ono místo
a na to, co vás tam obklopovalo a pravda Mého
zvěstování by byla zjevná vám všem. 19





V osmé z nejsvětějších řádek, na páté Desce ráje říká:


Ó vy kteří ležíte jako mrtví na loži netečnosti!

Věky přešly a vaše cenné životy jsou téměř u konce,
však ani závan čistoty nezasáhl Náš Svatý dvůr směrem
od vás. Svými rty vyznáváte jedinou pravou víru v Boha,
ačkoliv jste ponořeni do oceánu nevěření. Milovali jste toho,
kterým Já opovrhuji, a z Mého nepřítele jste si udělali přítele.
Vzdor tomu kráčíte spokojeně a sebevědomě po Mé zemi,
nevšímaví k tomu, ze Má země je vás syta a všechno na
ní se vám vyhýbá. Kdybyste jen otevřeli oči, vpravdě
byste raději snášeli bezpočet zármutků než tuto radost a
cenili byste smrt výše než tento život. 20



Ó pohybující se tělo z prachu!

Přeji si spojení s tebou, ale tys Mi nechtěl důvěřovat!
Meč tvé vzpoury porazil strom naděje. V každé době
Jsem ti nablízku, ale ty jsi vždy daleko ode Mne. Zvolil-- konec strany 27 --
Jsem pro tebe nehynoucí slávu, ale tys pro sebe zvolil
hanu bez hranic. Vrat' se, pokud je ještě čas, a neztrať
svou příležitost. 21



Ó synu touhy!

Učenci a mudrci se po dlouhá léta snažili dostat se před
tvář Přeslavného, a neuspěli; strávili své životy pátráním
po Něm, a přece nezahlédli krásu Jeho tváře. Tys bez
nejmenší námahy dosáhl tohoto cíle, a bez hledání
jsi obdržel, oč jsi žádal. Přesto však jsi zůstal tak zahalen
do závoje sebe sama, že tvé oči nespatřily krásu
Milovaného, aniž se tvé ruce dotkly lemu Jeho šatu. Vy,
kdo máte oči, hleďte a žasněte. 22



Ó vy obyvatelé města lásky!

Smrtelné poryvy ohrožují věčnou svíčku a krása nebeského
Jinocha je zahalena temnotou prachu. Nejvyššímu z
hodnostářů lásky je křivděno tyranským lidem a holubice
svatosti leží uvězněna v zajetí sov. Ti, kteří přebývají v
příbytku lásky a na nebeských cestách, truchlí a naříkají,
zatímco vy odpočíváte v říši lhostejnosti a považujete se
za skutečné přátele. Jak klamné jsou vaše představy! 23



Ó vy, kteří jste bloudi a nosíte jméno moudrých!

Proč nosíte převlek pastýřů, když uvnitř jste se stali
vlky, kteří pasou po Mém stádu? Jste podobni hvězdě-- konec strany 28 --
vycházející před rozbřeskem, která se zdá zářivá a
jasná, ale ty, kteří se ubírají k Mému městu, vede na
cestu záhuby. 24



Ó vy, zdánlivě dokonalí, ale uvnitř zkažení!

Jste jako jasná, ale hořká voda, na pohled křišťálově
čistá, z níž ale, když ji okusí božský Ochutnávač, není
přijata ani kapka. Ano, paprsek slunce dopadá stejně
na prach jako na zrcadlo, ale liší se v odrazu stejně jako
se hvězda liší od země: ne, rozdíl je nezměřitelný. 25



Ó můj příteli v slově!

Zamysli se chvíli. Slyšel jsi někdy, že přítel a nepřítel
přebývají v jediném srdci? Vyhosti tedy cizince, aby
Přítel mohl vstoupit do Svého domova. 26




Ó synu prachu!

Vše, co je na nebi i na zemi Jsem určil pro tebe, vyjma
lidského srdce, které Jsem učinil příbytkem Své krásy a
slávy; tys však přenechal Můj domov a příbytek
jinému než Mně; a kdykoli se chtěla Má svatost v Mém
příbytku naplno projevit, našla tam cizince a bez
domova spěchala do svatostánku Milovaného. Vzdor
tomu Jsem skryl tvé tajemství a nežádal tvé zahanbení. 27


-- konec strany 29 --


Ó podstato žádostivosti!

Po mnoho úsvitů Jsem vešel z království Nekonečnosti
do tvého příbytku a nalezl tě v pohodlí lůžka zaměstnaného
jiným než Mnou. Nato Jsem se jako záblesk ducha vrátil
do říše nebeské slávy a nevyzradil nic v Mých výsostných
končinách mezi svatými zástupy. 28





Ó synu velkomyslnosti!

Z pustých plání nicoty, na Můj rozkaz ses vynořil
z hlíny, pro tvou výchovu Jsem povolal každý atom bytí
a podstatu všech stvořených věcí. Dříve než ses vynořil
z lůna matky, určil Jsem pro tebe dvě studny jiskřivého
mléka, oči, aby nad tebou bděly, a srdce, aby tě milovala.
Ze Své hřejivé lásky ve stínu Své milosti Jsem tě choval a
ochraňoval tě podstatou Své milosti a laskavosti. Mým
záměrem v tom všem bylo, abys dosáhl Mého věčného
království a stal se hoden Mých neviditelných darů.
A přece jsi zůstal lhostejný, a když jsi dospěl, zanedbával
jsi Mé dary a zaobíral se svými mělkými představami, až
jsi nakonec na všechno zapomněl, odvrátil ses od bran
Přítele a přebýval jsi na dvoře Mého nepřítele. 29



Ó nevolníku a otroku světa!

Za mnohého jitra k tobě přilétl vánek Mé milující laskavosti
a nalezl tě hluboce spícího na lůžku tvé lhostejnosti.