Skrytá slova
-- konec strany 21 --
Část II. - Z perštiny
Ve jménu Mocného, Pána Zvěstování
Ó vy lidé, kteří máte mysl k vědění a sluch k slyšení!
První provolání Milovaného je toto: Ó mystický slavíku!
Zdržuj se jen v růžovém sadě ducha. Ó posle
Šalamouna
lásky! Nehledej jiného útočiště než v Sábě Milovaného,
ó nesmrtelný fénixi ! Nepřebývej jinde než na hoře věčnosti.
Tam je tvůj příbytek, pakliže na perutích duše míříš do
říše nekonečna a snažíš se dosáhnout svého cíle. 1
Ó synu ducha!
Pták hledá své hnízdo; slavík kouzlo růže;
zatím co jiní
ptáci, srdce lidí, se spokojují prchavým prachem,
zabloudili daleko od svého věčného hnízda a s očima
upřenýma na beztvárnou bažinu jsou zbaveni slávy
božské přítomnosti. Běda! Jak zvláštní a žalostné: pro
pouhý doušek se odvrátili od zvlněných moří
Nejvyššího a vzdálili se od nejzářivějšího obzoru.
2
Ó příteli!
V zahradě srdce zasaď jen a jen růži lásky a nepropust'
z dlaní slavíka náklonnosti a touhy. Važ si společnosti
spravedlivých a vyhýbej se družbě s bezbožníky. 3
-- konec strany 22 --
Ó synu spravedlnosti!
Kam může jít milenec, vyjma do země své milované
a který hledající
najde klid daleko od vytoužené jeho
srdce? Skutečnému milenci znamená spojení život a
odloučení smrt. V jeho hrudi nesídlí trpělivost a jeho
srdce nenalézá pokoje. Obětoval by miriádu životů, aby
mohl pospíšit do příbytku své milované. 4
Ó synu prachu!
Vpravdě říkám tobě: ze všech lidí nejnedbalejší
je ten,
který se zbytečně pře a snaží se vyvýšit nad svého bratra.
Vpravdě, ó bratři! Nechť činy, ne slova, jsou vaší ozdobou. 5
Ó synu země!
Vpravdě věz, že srdce, v kterém sídlí i nejmenší zbytek
závisti, nikdy nedosáhne Mé věčné říše ani nevdechne
sladké vůně svatosti z Mého nebeského
království. 6
Ó synu lásky!
Jsi jen na krok vzdálený od zářivých výšek nad sebou
a od nebeského stromu lásky. Učiň krok a dalším vstup
do nesmrtelné říše a do příbytku věčnosti. Popřej sluch
tomu, co bylo odhaleno perem slávy. 7
Ó synu slávy!
Bud' hbitý na stezce svatosti a
vstup do ráje srozumění
-- konec strany 23 --
se Mnou. Očisti své srdce plamenem ducha a pospěš ke
dvoru Nejvyššího. 8
Ó prchavý stíne!
Zbav se nižších stupňů pochybnosti a vystup k čistým
výškám jistoty. Otevři oči pravdě, abys mohl spatřit
odhalenou Krásu a zvolat: Pochválen bud'
Pán,
nejskvělejší ze všech tvůrců! 9
Ó synu touhy!
Popřej sluch tomuto: Nikdy smrtelné oko nepozná
věčnou krásu, a neživé srdce se bude těšit vždy jen
uvadlým květem. Neboť rovný hledá rovného a raduje
se ze společnosti sobě podobného. 10
Ó synu prachu!
Oslep své oči, abys mohl spatřit
Mou krásu; staň se
hluchým, abys mohl naslouchat sladké melodii Mého
hlasu; zapomeň všechnu učenost, abys mohl být
účasten Mé moudrosti; a očisti se od bohatství, abys
mohl obdržet trvalý podíl z oceánu Mého věčného
bohatství. Oslep své oči pro všechno vyjma Mé krásy.
Buď hluchý ke všemu, vyjma Mého slova; zbav
se
veškerého vědění, vyjma znalosti Mne samého; abys
mohl s jasným zrakem, čistým srdcem a pozorným
sluchem vstoupit ke dvoru Mé svatosti. 11
-- konec strany 24 --
Ó člověče dvojího vidění!
Zavři jedno oko a otevři druhé. Zavři jedno vůči světu
a všemu, co je v něm, a otevři druhé před svatozáří
krásy Milovaného. 12
Ó moje děti!
Obávám se, abyste zbaveni melodie nebeské holubice
neklesli zpátky do stínů úplné nicotnosti a proto, že jste
nikdy nepohlédli na
krásu růže, neproměnili se zpět
na vodu a hlínu. 13
Ó přátelé!
Neopusťte věčnou krásu pro krásu, která musí zemřít,
a nevažte své náklonnosti na smrtelný svět prachu. 14
Ó synu ducha!
Nadchází čas, kdy slavík svatosti už nebude odhalovat
skrytá tajemství a
vy všichni budete zbaveni nebeské
melodie a hlasu z výšin. 15
Ó zdroji nedbalosti!
Myriády mystických jazyků se projevují řečí, myriády
skrytých tajemství se vyjevují jedinou melodií; však
běda, není ucho, které by naslouchalo, není srdce, které
by rozumělo. 16
-- konec strany 25 --
Ó
druzi!
Brány, které se otevírají na Nekonečno jsou doširoka
otevřeny a příbytek lásky je ozdoben krví milenců, ale
kromě několika vyvolených žádný nevstoupí do
nebeského města, a i z těch mála jen hrstka byla shledána
s čistým srdcem a k svatosti povznesenou myslí. 17
Ó vy přebývající v nejvyšším
Ráji!
Zvěstujte dětem jistoty, že v říši svatosti, nablízku
nebeskému ráji, se objevila nová zahrada, která obklopuje
ty, kdo dlí na výsostech, a nesmrtelné v nejvyšším Ráji.
Usilujte proto, abyste dosáhli tohoto stavu, abyste
mohli rozpoznat mystérium lásky z jejích sasanek a
pochopit nejvyšší Boží moudrost z jejích
plodů.
Blahoslavené oči těch, kteří vstoupí a zde setrvají! 18
Ó moji přátelé!
Zapomněli jste na skutečné zářivé jitro, kdy jste všichni
byli shromážděni v těchto posvátných požehnaných
místech v Mé přítomnosti, ve stínu stromu života,
zasazeného ve věčném zářícím ráji? V posvátné
hrůze jste naslouchali, když Jsem vyřkl tyto tři
nejsvětější verše: Ó přátelé! Nedávejte přednost své vůli před Mojí,
nepřejte si nic, co Jsem si pro vás nepřál, a nepřibližujte
se ke Mně s neživými srdci, naplněnými jen světskými
touhami a choutkami. Kéž byste posvětili své duše, to
-- konec strany 26 --
byste pak hned v této chvíli se
rozpomněli na ono místo
a na to, co vás tam obklopovalo a pravda Mého
zvěstování by byla zjevná vám všem. 19
V osmé z nejsvětějších řádek, na páté Desce ráje říká:
Ó vy kteří ležíte jako mrtví na loži netečnosti!
Věky přešly a vaše cenné životy jsou téměř u
konce,
však ani závan čistoty nezasáhl Náš Svatý dvůr směrem
od vás. Svými rty vyznáváte jedinou pravou víru v Boha,
ačkoliv jste ponořeni do oceánu nevěření. Milovali jste toho,
kterým Já opovrhuji, a z Mého nepřítele jste si udělali přítele.
Vzdor tomu kráčíte spokojeně a sebevědomě po Mé zemi,
nevšímaví k tomu, ze Má země je
vás syta a všechno na
ní se vám vyhýbá. Kdybyste jen otevřeli oči, vpravdě
byste raději snášeli bezpočet zármutků než tuto radost a
cenili byste smrt výše než tento život. 20
Ó pohybující se tělo z prachu!
Přeji si spojení s tebou, ale tys Mi nechtěl důvěřovat!
Meč tvé vzpoury porazil strom
naděje. V každé době
Jsem ti nablízku, ale ty jsi vždy daleko ode Mne. Zvolil