Skrytá slova

-- konec strany 19 --

Ó děti božské neviditelné podstaty!

Bude vám bráněno milovat Mne a duše budou zkormouceny,
kdykoli bude o Mně zmínka. Protože duch Mne nemůže
pochopit ani srdce obsáhnout. 66



Ó synu krásy!

Ve jménu Mého ducha a Mé přízně! Ve jménu Mého
slitování a Mé krásy! Vše, co Jsem ti odhalil jazykem
moci a co Jsem pro tebe psal perem síly, bylo v
souladu se schopností tvého pochopení, nikoli s Mým
stavem a s melodií Mého hlasu. 67



Ó děti lidí!

Nevíte, proč Jsme vás všechny stvořili z téhož prachu?
Aby se žádný nevyvyšoval nad ostatní. Provždy pamatujte
ve svých srdcích, jak jste byli stvořeni. Jelikož Jsme vás
všechny stvořili z téže látky, proto vám náleží, abyste byli
také jednou duší, abyste kráčeli stejnýma nohama, jedli
stejnými ústy a přebývali v téže zemi, abyste ze svého
nejvnitřnějšího bytí, svými skutky a činy, podávali zřetelné
svědectví jednoty a podstaty odpoutání. Takovou vám
dávám radu, ó poutníci za světlem! Řiďte se podle té
rady, abyste obdrželi plod svatosti ze stromu zázračné
slávy. 68

-- konec strany 20 --

Ó vy synové ducha!

Vy jste Má klenotnice, protože ve vás Jsem uschoval perly
Svých tajemství a drahokamy Svého vědění. Chraňte je
před cizinci mezi Mými služebníky a před bezbožníky
mezi Mým lidem. 69



Ó synu toho, kdo stál skrze svou vlastní bytost v království
sebe sama!

Pomni, že Jsem ti přivál všechny vůně svatosti,
cele ti odhalil Mé slovo, skrze tebe jsem zdokonalil Svou
štědrost a žádal pro tebe to, co Jsem žádal pro Sebe
Samého. Spokoj se tedy Mou spokojeností a buď Mi
vděčný. 70



Ó synu člověka!

Zapiš vše, co My ti odhalili inkoustem světla, na desku
svého ducha. Kdyby to nebylo v tvé moci, zhotov si
inkoust z tresti svého srdce. Kdybys toto nemohl učinit,
piš tím rudým inkoustem, který byl prolit na Mé cestě.
To je pro Mne vpravdě sladší než co jiného, aby světlo
toho písma trvalo na věky. 71


-- konec strany 21 --

Část II. - Z perštiny



Ve jménu Mocného, Pána Zvěstování

Ó vy lidé, kteří máte mysl k vědění a sluch k slyšení!

První provolání Milovaného je toto: Ó mystický slavíku!
Zdržuj se jen v růžovém sadě ducha. Ó posle Šalamouna
lásky! Nehledej jiného útočiště než v Sábě Milovaného,
ó nesmrtelný fénixi ! Nepřebývej jinde než na hoře věčnosti.
Tam je tvůj příbytek, pakliže na perutích duše míříš do
říše nekonečna a snažíš se dosáhnout svého cíle. 1



Ó synu ducha!

Pták hledá své hnízdo; slavík kouzlo růže; zatím co jiní
ptáci, srdce lidí, se spokojují prchavým prachem,
zabloudili daleko od svého věčného hnízda a s očima
upřenýma na beztvárnou bažinu jsou zbaveni slávy
božské přítomnosti. Běda! Jak zvláštní a žalostné: pro
pouhý doušek se odvrátili od zvlněných moří
Nejvyššího a vzdálili se od nejzářivějšího obzoru. 2



Ó příteli!

V zahradě srdce zasaď jen a jen růži lásky a nepropust'
z dlaní slavíka náklonnosti a touhy. Važ si společnosti
spravedlivých a vyhýbej se družbě s bezbožníky. 3

-- konec strany 22 --

Ó synu spravedlnosti!

Kam může jít milenec, vyjma do země své milované
a který hledající najde klid daleko od vytoužené jeho
srdce? Skutečnému milenci znamená spojení život a
odloučení smrt. V jeho hrudi nesídlí trpělivost a jeho
srdce nenalézá pokoje. Obětoval by miriádu životů, aby
mohl pospíšit do příbytku své milované. 4



Ó synu prachu!

Vpravdě říkám tobě: ze všech lidí nejnedbalejší je ten,
který se zbytečně pře a snaží se vyvýšit nad svého bratra.
Vpravdě, ó bratři! Nechť činy, ne slova, jsou vaší ozdobou. 5



Ó synu země!

Vpravdě věz, že srdce, v kterém sídlí i nejmenší zbytek
závisti, nikdy nedosáhne Mé věčné říše ani nevdechne
sladké vůně svatosti z Mého nebeského království. 6



Ó synu lásky!

Jsi jen na krok vzdálený od zářivých výšek nad sebou
a od nebeského stromu lásky. Učiň krok a dalším vstup
do nesmrtelné říše a do příbytku věčnosti. Popřej sluch
tomu, co bylo odhaleno perem slávy. 7



Ó synu slávy!

Bud' hbitý na stezce svatosti a vstup do ráje srozumění -- konec strany 23 --
se Mnou. Očisti své srdce plamenem ducha a pospěš ke
dvoru Nejvyššího. 8






Ó prchavý stíne!

Zbav se nižších stupňů pochybnosti a vystup k čistým
výškám jistoty. Otevři oči pravdě, abys mohl spatřit
odhalenou Krásu a zvolat: Pochválen bud' Pán,
nejskvělejší ze všech tvůrců! 9



Ó synu touhy!

Popřej sluch tomuto: Nikdy smrtelné oko nepozná
věčnou krásu, a neživé srdce se bude těšit vždy jen
uvadlým květem. Neboť rovný hledá rovného a raduje
se ze společnosti sobě podobného. 10



Ó synu prachu!

Oslep své oči, abys mohl spatřit Mou krásu; staň se
hluchým, abys mohl naslouchat sladké melodii Mého
hlasu; zapomeň všechnu učenost, abys mohl být
účasten Mé moudrosti; a očisti se od bohatství, abys
mohl obdržet trvalý podíl z oceánu Mého věčného
bohatství. Oslep své oči pro všechno vyjma Mé krásy.
Buď hluchý ke všemu, vyjma Mého slova; zbav se
veškerého vědění, vyjma znalosti Mne samého; abys
mohl s jasným zrakem, čistým srdcem a pozorným
sluchem vstoupit ke dvoru Mé svatosti. 11

-- konec strany 24 --

Ó člověče dvojího vidění!

Zavři jedno oko a otevři druhé. Zavři jedno vůči světu
a všemu, co je v něm, a otevři druhé před svatozáří
krásy Milovaného. 12



Ó moje děti!

Obávám se, abyste zbaveni melodie nebeské holubice
neklesli zpátky do stínů úplné nicotnosti a proto, že jste
nikdy nepohlédli na krásu růže, neproměnili se zpět
na vodu a hlínu. 13



Ó přátelé!

Neopusťte věčnou krásu pro krásu, která musí zemřít,
a nevažte své náklonnosti na smrtelný svět prachu. 14






Ó synu ducha!

Nadchází čas, kdy slavík svatosti už nebude odhalovat
skrytá tajemství a vy všichni budete zbaveni nebeské
melodie a hlasu z výšin. 15



Ó zdroji nedbalosti!

Myriády mystických jazyků se projevují řečí, myriády
skrytých tajemství se vyjevují jedinou melodií; však
běda, není ucho, které by naslouchalo, není srdce, které
by rozumělo. 16