Odpovědi na některé otázky

Kapitola 9: BAHÁ'U'LLÁH
9

BAHÁ'U'LLÁH

BAHÁ'U'LLÁH18 se objevil v době, kdy byla Perská říše ponořena do hlubokého tmářství a nevědomosti a ztracena v nejzaslepenějším fanatismu.
Není pochyby, že jste v evropských historických knihách četla podrobné popisy morálky, zvyků a smýšlení Peršanů v průběhu posledních staletí. Je zbytečné je zde opakovat. Jak stručně uvedeme, Persie zaznamenala takový úpadek, že všichni cizí cestovatelé litovali, jak tato země, která dříve bývala tak slavná a vysoce kulturní, nyní tolik zchátrala, a její obyvatelstvo ztratilo svou důstojnost.
Právě v této době se objevil Bahá'u'lláh. Jeho otec byl jedním z vezírů, nepatřil k 'ulamá. Jak všichni lidé v Persii vědí, Bahá'u'lláh nikdy nechodil do žádné školy, ani se nepřátelil s 'ulamá nebo učenými muži. Dětství a mládí prožil nanejvýš šťastně. Jeho společníci a přátelé byli Peršané z nejvyšších vrstev společnosti, avšak nebyli to lidé učení.
Jakmile se objevil Báb, Bahá'u'lláh prohlásil: "Tento velký Člověk je Pánem spravedlivých a víra v Něho je povinností všech." A povstal, aby Bábovi pomáhal, a poskytoval mnoho důkazů a jasných svědectví o Jeho pravdě, přestože 'ulamá státního náboženství nutili perskou vládu, aby Bábovi čelila a postavila se Mu na odpor. Později vydali dekrety nařizující masakrování, plenění, pronásledování a vypuzení Jeho stoupenců. Ve všech provinciích začali zabíjet, upalovat a olupovat ty, kteří se obrátili na Jeho víru, a dokonce přepadat ženy a děti. Bez ohledu na to Bahá'u'lláh hlásal Bábovo Slovo s největší pevností a rozhodností. Ani na chvíli se neskrýval a otevřeně se utkával s nepřáteli. Předkládal o Něm doklady a důkazy a byl uznáván jako Hlasatel Slova Božího. Při mnoha příležitostech snášel nejhorší rány osudu a neustále riskoval umučení.
Byl spoután řetězy a uvržen do podzemního vězení. Jeho rozsáhlý majetek a dědictví byly zabaveny a zcizeny. Čtyřikrát byl vypovězen z jedné země do druhé a setrval až v "Největším vězení".19
Přesto však nikdy ani na chvíli neustal v hlásání velikosti Věci Boží. Projevil takové ctnosti, vědění a dokonalost, že se stal středem pozornosti všech obyvatel Persie do té míry, že každý z učených a vzdělaných lidí, přátel či nepřátel, kteří se dostali do Jeho přítomnosti v Teheránu, Bagdádu, Konstantinopoli, Rumélii a nebo v 'Akká, obdržel vždy nanejvýš dostatečnou a přesvědčivou odpověď na jakoukoli otázku.
Často se stávalo, že se s Ním v Bagdádu setkávali jistí muslimští 'ulamá, židovští rabíni a křesťané spolu s evropskými učenci na požehnaných shromážděních: každý z nich měl nějakou otázku, a třebaže byli na různých stupních kultury, každému se dostalo dostačující a přesvědčivé odpovědi, a odcházel spokojen. Perští 'ulamá z Karbalá a Nadžafu dokonce vybrali moudrého muže, jehož k Němu poslali, který se jmenoval Mullá Hasan 'Amú. Přišel do Jeho Svaté přítomnosti a předložil jménem 'ulamá mnoho otázek, na něž Bahá'u'lláh odpověděl. Hasan 'Amú pak pravil: "'Ulamá bez váhání uznávají a dosvědčují Bahá'u'lláhovy znalosti a ctnosti a jsou jednomyslně přesvědčeni, že ve veškeré učenosti nemá sobě rovného. Je také zřejmé, že nikdy nestudoval či jinak nezískával tyto znalosti, přesto však 'ulamá tvrdí: ‚Nejsme s tímto spokojeni, neuznáváme skutečnost jeho poslání na základě jeho moudrosti a spravedlnosti. Žádáme ho tedy, aby nám ukázal zázrak, aby upokojil a uklidnil naše srdce.'"
Bahá'u'lláh odpověděl: "Svoluji a přijímám tento požadavek, třebaže nemáte právo to žádat, neboť Bohu přísluší zkoušet svá stvoření a nikoli stvořením zkoušet Boha. Věc Boží není však divadelní představení předváděné každou hodinu, od něhož lze každý den požadovat nějaké nové rozptýlení. Kdyby tomu tak bylo, stala by se Věc Boží pouhou dětskou hrou."
'Ulamá se tedy musí shromáždit, ve shodě vybrat jeden zázrak a písemně se zavázat, že po předvedení tohoto zázraku už o Mně nebudou pochybovat a že všichni uznají pravdivost Mé věci. Nechť tento dokument zapečetí a přinesou Mi ho. Musí přistoupit na tuto podmínku: Bude-li zázrak předveden, přestanou pochybovat; jestliže ne, budeme usvědčeni z podvodu." Učený Hasan 'Amú vstal a odpověděl: "Není třeba nic dodávat." Pak, třebaže nebyl věřící, políbil koleno Požehnaného a odešel. Shromáždil 'ulamá a předal jim svaté poselství. Poradili se spolu a řekli: "Ten člověk je čaroděj, předvede třeba nějaké kouzlo a nám pak nezbude než mlčet." Podle tohoto přesvědčení se zachovali a neodvážili se v té věci dále jednat.
Hasan 'Amú se o této skutečnosti zmínil na mnoha shromážděních. Z Karbalá odešel do Kermánšáhu a Teheránu, všude onen příběh podrobně vypravoval a zdůrazňoval strach a ústup 'ulamá.
Krátce řečeno, všichni Jeho odpůrci v Orientu uznali Jeho velikost, vznešenost, vědění a ctnost, a třebaže byli Jeho nepřáteli, vždy o Něm hovořili jako o "věhlasném Bahá'u'lláhovi".
V době, kdy toto veliké Světlo náhle vyšlo na obzoru Persie, povstal proti Němu veškerý lid, ministři, 'ulamá i příslušníci ostatních tříd, pronásledovali Ho s nejzuřivějším nepřátelstvím a prohlašovali: "Tento člověk chce odstranit a zničit náboženství, zákon, národ a říši." To samé Židé říkali o Kristovi. Avšak Bahá'u'lláh jim všem odolával Sám a bez opory a nikdy neprojevil nejmenší slabost. Nakonec tvrdili: "Dokud je tento člověk v Persii, nebude mír a pokoj, musíme jej poslat do vyhnanství, aby se do Persie vrátil klid."
Nadále proti Němu užívali násilí, aby Ho přinutili žádat o povolení opustit Persii, a mysleli si, že takto světlo Jeho pravdy vyhasne, ale výsledek byl právě opačný. Věc Boží se umocňovala a její plamen sílil. Zprvu se šířila jen po Persii, ale Bahá'u'lláhovo vyhnanství způsobilo rozšíření Věci Boží i do ostatních zemích. Jeho nepřátelé potom tvrdili: "'Iráq-i-'Arab20 není dost daleko od Persie, musíme Jej poslat do vzdálenějšího království." Proto se perská vláda rozhodla poslat Bahá'u'lláha z Iráku do Konstantinopole. Znovu to ukázalo, že to Věc Boží ani v nejmenším neoslabilo. Proto opět prohlásili: "Konstantinopol je město, jímž procházejí a v němž pobývají různé rasy a národy; mezi nimi je mnoho Peršanů." Z tohoto důvodu Jej Peršané poslali do dalšího vyhnanství do Rumélie, avšak za tamějšího pobytu plamen Víry ještě zesílil a Věc Boží byla vyvýšena. "V těchto místech není ani jediný člověk bezpečný před jeho vlivem, musíme ho poslat někam, kde bude bezmocný a kde se Jeho rodina a stoupenci budou muset podrobit nejhroznějšímu utrpení." Vybrali tedy vězení v 'Akká, které je zvláště vyhrazeno pro vrahy, zloděje a lupiče; doopravdy Jej řadili k takovým lidem. Boží vůle se však projevila, Jeho slovo se šířilo a Bahá'u'lláhova velikost se stala zřejmou, neboť právě z tohoto vězení a za tak ponižujících podmínek změnil myšlení celé Persie, přemohl všechny své nepřátele a dokázal jim, že Věci Boží nemohou vzdorovat. Jeho svaté učení proniklo do všech oblastí a Jeho Věc zvítězila.
Ve všech částech Persie proti Němu povstali Jeho nepřátelé a s nejzuřivější nenávistí věznili, vraždili a ubíjeli Jeho přívržence, pálili a srovnávali se zemí tisíce obydlí a snažili se všemi prostředky vyhladit a zničit Věc Boží. Navzdory tomu všemu Jeho Věc povstala z vězení pro vrahy, lupiče a zloděje, Jeho učení se šířilo za hranice, Jeho výzvy ovlivnily mnohé z těch, kteří byli nejvíce naplněni nenávistí a učinily z nich oddané věřící. Dokonce i v samotné perské vládě se probudila lítost nad tím, k čemu došlo vinou 'ulamá.
Když přišel Bahá'u'lláh do tohoto vězení ve Svaté zemi, moudří lidé si uvědomili, že radostné zvěsti, které Bůh sděloval prostřednictvím jazyka Proroků před dvěma nebo třemi tisíci lety, se všechny uskutečnily a že Bůh dostál Svému slibu, neboť některým Prorokům odhalil a podal radostnou zvěst o tom, že "Hospodin zástupů se zjeví ve Svaté zemi". Všechny tyto sliby se naplnily. Je těžké pochopit, jak by mohl být Bahá'u'lláh donucen opustit Persii a vztyčit Svůj stan ve Svaté zemi, nebýt pronásledování ze strany Jeho nepřátel, vypovězení a vyhnanství. Záměrem Jeho nepřátel bylo, aby Jeho uvěznění zcela zničilo a vyhladilo požehnanou Věc Boží, avšak toto uvěznění bylo ve skutečnosti nejúčinnější pomocí a stalo se prostředkem jejího rozvoje. Božská proslulost Bahá'u'lláhova dosáhla Východu i Západu a paprsky Slunce pravdy ozářily celý svět. Budiž Bohu chvála! Ačkoli byl vězněm, Jeho stan byl vztyčen na hoře Karmel a On po ní kráčel s největší důstojností. Lidé, kteří se ocitli v Jeho přítomnosti, ať přátelé nebo cizinci, říkávali: "To není zajatec, ale kníže."
Po Svém příjezdu do vězení21 zaslal dopis Napoleonovi22 prostřednictvím francouzského velvyslance. V něm stálo: "Zeptej se, jaký je Náš zločin a proč Nás uvrhli do tohoto žaláře." Napoleon neodepsal. Byl tedy odeslán druhý dopis, který je uveden v Súrij-i-Hajkal.23 Toto je jeho stručný obsah: "Ó Napoleone, protože jsi nenaslouchal Mému prohlášení a neodpověděl jsi na ně, bude ti tvé panství zanedlouho odňato a ty budeš zcela zničen." Tento dopis byl Napoleonovi odeslán poštou prostřednictvím Césara Ketaphakou24 a všichni Bahá'u'lláhovi společníci ve vyhnanství o něm věděli. Text tohoto varování se stal známým po celé Persii, protože v té době se v Persii rozšířila kniha Kitáb-i-Hajkal a tato epištola byla zařazena do jejího obsahu. To se stalo roku 1869, a protože Súrij-i-Hajkal obíhala v Persii a v Indii a věřící měli možnost se s ní seznámit, všichni čekali, co se stane. Zanedlouho potom, roku 1870, vypukla válka mezi Německem a Francií, a třebaže nikdo v té době neočekával německé vítězství, byl Napoleon poražen a potupen, vzdal se svým nepřátelům a jeho sláva se změnila v nejhlubší pokoření.
Také jiným vládcům poslal Bahá'u'lláh Desky25, mezi nimiž byl dopis Jeho výsosti Nasiri'd-Dín Šáhovi. V této epištole Bahá'u'lláh panovníka vyzývá: "Předvolej Mě, shromáždi 'ulamá a žádej důkazy a argumenty, ať se ozřejmí pravda a lež." Jeho Výsost šáh Nasiri'd-Dín poslal požehnanou epištolu 'ulamá a navrhl jim, aby se chopili onoho úkolu, avšak oni se báli tak učinit. Vyzval tedy sedm nejslavnějších z nich, aby sepsali odpověď na tuto výzvu. Po nějakém čase vrátili požehnaný dopis se sdělením: "Tento člověk se staví na odpor náboženství a je šáhovým nepřítelem." Jeho Výsost perský šáh se velmi rozzlobil a pravil: "Toto je záležitost důkazů a argumentů, pravdy a lži: co má společného s nepřátelstvím k vládě? Běda, jak velmi jsme ctili 'ulamá, kteří nedokáží ani odpovědět na tento dopis!"
Stručně řečeno, všechno, o čem se píše v Deskách vládcům, se naplňuje: jestliže porovnáváme události, k nimž došlo od roku 1870, zjišťujeme, že všechno, co se stalo, bylo předpovězeno. Zbývá již jen několik proroctví, která se později naplní.
Takže i cizinci a příslušníci jiných náboženství, kteří v Něho nevěřili, připisovali Bahá'u'lláhovi mnohé obdivuhodné věci. Někteří lidé věřili, že je světec, jiní o Něm dokonce psali pojednání. Jeden z nich, Sejjid Dávúdí, sunnitský učenec z Bagdádu, napsal krátké pojednání, v němž popisoval určité nadpřirozené skutky Bahá'u'lláha. Ještě dnes se vyskytují ve všech krajích Východu lidé, kteří, ačkoli nevěří v Jeho zjevení, pokládají Jej přesto za světce a vypravují o zázracích, jež Mu jsou připisovány.
Závěrem můžeme říci, že jak Jeho odpůrci i stoupenci, tak i ti, které přijal na posvátném místě, uznali a dosvědčovali Bahá'u'lláhovu velikost. Třebaže v Něho nevěřili, přesto uznávali Jeho vznešenost, a jakmile vstoupili do posvátných míst, Bahá'u'lláhova přítomnost zapůsobila na většinu z nich tak, že nemohli pronést ani slovo. Mnohokrát se stalo, že si některý z Jeho nejzarytějších odpůrců předsevzal: "Jakmile se ocitnu v Jeho přítomnosti, řeknu Mu to a ono a budu se s Ním tak a tak přít a dohadovat", avšak jakmile vstoupil do Jeho Svaté přítomnosti, zůstal v úžasu a ohromení a nedokázal pronést ani slovo.
Bahá'u'lláh se nikdy neučil arabsky, nikdy neměl vychovatele nebo učitele ani nechodil do školy. Avšak výmluvnost a vznešenost Jeho posvěcených výkladů v arabštině stejně jako Jeho arabsky psané spisy byly příčinou úžasu a ohromení nejuznávanějších arabských učenců; všichni uznávali a prohlašovali, že je jedinečný a nemá Sobě rovného.
Prozkoumáme-li pečlivě text Tóry, zjistíme, že Projev Boží nikdy neřekl těm, kdo Jej odmítali: "Jsem připraven předvést jakýkoli zázrak, který si budete přát, a podrobím se jakékoli zkoušce, již navrhnete." Avšak v Epištole šáhovi Bahá'u'lláh jasně řekl: "Shromáždi 'ulamá a předvolej Mě, aby byly zajištěny důkazy a doklady."
Padesát let čelil Bahá'u'lláh Svým nepřátelům pevně jako hora: všichni si Jej přáli zahubit a usilovali o Jeho zkázu. Tisíckrát Jej zamýšleli ukřižovat a zničit a po celých padesát let byl v neustálém nebezpečí.
Dnes je Persie ve stavu takového úpadku a zkázy, že všichni rozumní lidé, jak Peršané, tak cizinci, kteří si uvědomují opravdový stav věcí, uznávají, že její rozvoj, civilizace a obnova závisí na šíření učení a rozvíjení zásad této veliké Osobnosti.
Kristus za Svého požehnaného života vychoval ve skutečnosti jen jedenáct mužů: největší z nich byl Petr, který však, když byl zkoušen, Krista třikrát zapřel. Přesto se Věc Kristova později rozšířila po světě. V současnosti Bahá'u'lláh vychoval tisíce duší, jež pod hrozbou meče pozvedly k nebi pokřik "Já Bahá'u'l-Abhá"26 a jejichž tváře se v ohni zkoušek rozzářily jako ryzí zlato. Uvažte tedy, co se stane v budoucnu.
Nakonec musíme spravedlivě uznat, jakým Učitelem byla tato Skvělá Bytost, jaká zázračná znamení projevila a jaká síla a moc dostala na světě konkrétní podobu Jejím prostřednictvím.