Odpovědi na některé otázky

Kapitola 2: DŮKAZY A ZNÁMKY BOŽÍ EXISTENCE

2

DŮKAZY A ZNÁMKY BOŽÍ EXISTENCE


JEDNÍM z důkazů a projevů existence Boha je skutečnost, že člověk sám sebe nestvořil, naopak jeho stvořitelem a tvůrcem je někdo jiný než on sám.
Je jisté a nepopiratelné, že stvořitel člověka se člověku nepodobá, protože bezmocné stvoření nemůže stvořit jinou bytost. Stvořitel musí mít veškerou dokonalost, aby mohl tvořit.
Může být stvoření dokonalé a stvořitel nedokonalý? Může být obraz mistrovským dílem a malíř nedokonalý ve svém oboru - to jest ve svém umění a tvůrčí práci? Obraz se navíc nemůže rovnat malíři, protože jinak by onen obraz mohl namalovat sám sebe. Ať je obraz jakkoli dokonalý, ve srovnání s malířem je na nejnižším stupni nedokonalosti.
Pomíjivý svět je zdrojem nedokonalostí, zatímco Bůh je původcem dokonalostí. Nedokonalosti světa jsou samy o sobě důkazem Boží dokonalosti.
Díváte-li se například na člověka, vidíte, že je slabý. Samotná slabost tohoto tvora je dokladem moci Věčného Všemohoucího, protože kdyby nebylo síly, nebylo by možné si představit slabost. Slabost tvora je tudíž důkazem Boží síly, neboť kdyby nebylo síly, nemohla by existovat slabost, takže na základě této slabosti se stává zřejmým, že na světě existuje síla. Mimo to v tomto pomíjivém světě existuje chudoba; pak nutně existuje bohatství, neboť chudoba je ve světě zřejmá. V našem světě existuje nevědomost; nutně pak existuje poznání, protože nalézáme nevědomost, neboť kdyby nebylo poznání, nebylo by ani nevědomosti. Nevědomost je neexistence poznání a kdyby nebylo existence, nemohli bychom si uvědomit neexistenci.
Je jisté, že celý pomíjivý svět je podřízen zákonu a řádu, jehož nemůže neuposlechnout; i člověk je nucen trpně přijímat smrt, spánek a jiné stavy - totiž člověk je v určitých věcech ovládán a tento stav ovládání předpokládá existenci vládce. Jelikož znakem pomíjivých bytostí je závislost a tato závislost je neodmyslitelnou nutností, musí tudíž existovat na ničem nezávislá bytost, jejíž nezávislost je esenciální.
Stejným způsobem předpokládáme, že vedle člověka, který je nemocný, musí existovat někdo zdravý, neboť kdyby neexistovalo zdraví, nebylo by možné prokázat jeho nemoc.
Je tudíž zřejmé, že existuje Věčný Všemohoucí Bůh, který má všechny dokonalosti, protože kdyby je neměl, podobal by se těm, které stvořil.
Ve světě bytí je to stejné; i to nejnepatrnější stvoření dokazuje existenci svého tvůrce. Tento kousek chleba například dokazuje existenci pekaře, který jej upekl.
Budiž Bohu chvála! I ta nejnepatrnější změna formy nejmenší z věcí dokazuje existenci stvořitele. Může pak být tento rozlehlý a nekonečný vesmír stvořen sám od sebe činností hmoty a prvků? Jak zcela evidentně mylný je takový předpoklad!
Tyto zřejmé důkazy uvádíme pro kolísavé duše, které pochybují. Otevře-li se však vnitřní zrak, lze spatřit tisíce jasných důkazů. Když tedy člověk cítí vždy přítomného vnitřního ducha, nepotřebuje argumenty dokládající Jeho existenci, ale pro ty, kdo jsou zbaveni milosti ducha, je nutné předložit vnější důkazy.